Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Táhni (třeba k čertu)

31. října 2013 v 21:51 | Moje maličkost |  Střípky z mého života
Nevím, co mě to popadlo, ale ve svých osmnácti jsem se rozhodla, že začnu hrát šachy. Už dva týdny pilně cvičím každý den proti počítači. Chudák z toho musí být značně otrávenej, hrát proti takovýmu anitalentu. Chtěla jsem zjistit, v čem vězí ta moje donebevolající neschopnost. Myslím, že už jsem na to přišla- Jsem líná myslet dopředu. Myslím, že mi v tom vydatně pomáhá moje milovaná prokrastinace, neboť je to její styl. Anebo se mi můj mozek pomalu stěhuje do věčných lovišť, protože mu nejspíše došlo, že tady s logikou moc nepochodí, tak co by se dál snažil... No, ať už je to tak, či onak, šachy mi nejdou a nejdou. Dokonce jsem se u toho snažila i o strategii, jenže marně.
Ale aspoň vím, jak se každá figurka jmenuje a kam s ní můžu táhnout. Protože mě nebavilo pořád jen prohrávat, předevčírem jsem překecala svou 11ti letou sestru, aby si se mnou zahrála. Letmo jsem jí vysvětlila pravidla a ona mi během pěti minut dala pětkrát šach a sebrala mi většinu figurek. Tak jsem se do toho pustila s větší vervou a dostala se do vedení. Jenže kolem nás procházel táta, na chvilku se u nás zastavil, rychle zhodnotil situaci a dal mi šach mat. V tu chvíli jsem nevěděla, zda se smát, nadávat, nebo brečet. nakonec jsem jen otevřela pusu a zůstala nehnutě zírat na šachovnici po dlouhé dvě minuty. Ségru to rozesmálo a tátu nejinak. Pro pravení nálady jsem si šla zahrát Prší na netu. Asi jsem měla nějaký blbý den, protože se mi nepodařilo ani jednou vyhrát. Prý se říká neštěstí ve hře, štěstí v lásce...No, nevim, nevim...Objekt mého zájmu nevypadá o moc dostupněji než obvykle. Asi to bude tím, že jsem dneska kámošku několikrát porazila v kartách. Alespoň se mi vrátilo mé seběvědomí z cesty po dalekých krajích. Na šachy jsem ale nezanevřela. Pilně hraju každý den s počítačem, se ségrou(kterou to začalo náramně bavit) a nebo s tátou. Kamarád si ze mě utahuje, že za pár let se ze mě stane další Garri Kasparov (či spíše Garrina Kasparovova)....Jsem sice optimista, ale nic se nemá přehánět, tudíž tohle proroctví vídím ještě více chybné než to o konci světa (jakémkoliv). A i kdybych se ty šachy nikdy nenaučila, baví mě a to je hlavní.....(ale zdát by se mi o nich teda nemuselo...)
Tak já jdu táhnout do postele.....☺
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 9:26 | Reagovat

Zajímavé. Většinou člověka nebaví to co mu nejde. Je obdivuhodné, že se neúspěchem nedáš odradit :D Já jsem šachy hrála krátce, v jednom období, ale nikdy mi to moc nešlo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama