Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

No tak ale už!

20. listopadu 2013 v 22:10 | Moje maličkost |  Těžký život studentů
Nám studentům začaly kruté časy. Či spíše začala krutá zima. No-prostě nám ve škole nejde topení, elektřina a podobné "maličkosti". Včera se spekulovalo o tom, že, pokud to nebude do dneška v cajku, budeme mít prázdniny. Od pondělí mrzneme hrdinně ve třídách a hladovíme z důvodu nemožnosti ohřát jídlo. Na můj dotaz ke kuchařkám, zda-li se nám peníze za oběd vrátí, jsem málem dostala zmrzlým polotovarem po hlavě. Dál už jsem to pak nezkoušela a šla si koupit pizzu. (Pizzař naproti naší škole musí mít poslední dobou docela kšefty...). Všechny obyvatele školy rozbité topení nesmírně irituje, ale když jsme se včera dozvěděli, že nebude-li všechno dneska v pořádku, tak bude volno, všichni jsme šli do školy s nadějí, že ve třídách bude asi jako na Sibiři. Bylo. Každý žák ve škole netrpělivě čekal na verdikt řiditele. My jsme měli matematiku. A protože se snažíme nějak zorganizovat maturiťák, místo faktoriálů jsme se hádali o to, co bude napsáno na šerpách. Jenže ve chvíli nejostřejší hádky zazněl signál školního rozhlasu a najdenou všichni seděli jak zařezaný s ušima nalepenýma na rozhlase, ze kterého se ozval hlas našeho řiditele: "Jak všichni víte, máme posledních pár dní problémy s dodávkou elektřiny a rozbil se nám kotel. Z toho důvodu...(všichni jsme seděli natěšený a drželi jsme si palce, aby to klaplo...)...bude oběd vydáván o hodinu později, to jest po páté vyučovací hodině.(Mysleli jsme, že nás klepne. Větší zklamání jsem snad v životě neviděla)...Jistě vás ale potěší...(V našich tvářích se objevila nová naděje...), že součástka, která je potřeba na opravu rozbitého kotle je již na cestě. (To už jsme se málem šli všichni odstřelit). Děkuji za pozornost a přeji krásný den." Naše třída se přestala hádat a sborově začala nadávat na to, že nebudou prázdniny. Spolužák dokonce prones, že musíme zastavit to auto, co veze tu součástku. Alespoň už byl oběd. Ne však pro všechny. Moje kamarádka, která přišla později z hodiny už oběd nedostala. Důvod? Prostě došel. Vypadala, že chce vyvraždit podruhý všechny Slavníkovce a přidat k tomu vedení školy i s kuchařkama...Pak se uklidnila a šly jsme na čínu. Ale protože naděje přece jenom umírá poslední, možná ty prázdniny nakonec mít budeme, protože kotel pořád nějak zlobí...Ale to zjistím až ráno. Držte palce :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama