Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Nasaďte si šnorchly, potápíme se...

6. ledna 2014 v 20:20 | Moje maličkost |  Téma týdne
No fakt, radši si je nasaďte a vezměte si s sebou i nějaké to dýchací zařízení, protože se budeme potápět hodně hluboko. A nějakou chvíli v té hloubce i zůstaneme, pokud to okolnosti dovolí. Máte nasazeno? Pokud ano, tak vás ofociálně zvu na potapěčský kurz do mé duše. Sama jsem neměla dlouho odvahu ponořit se až na úplné dno, protože jsem se docela bála, že tam najdu něco, co jsem urputně schovávala před celým světem a co mě kvůli tomu bude chvít přinejmenším sežrat zaživa. Když už jsem se chtěla do své duše podívat, abych zjistila, s kým vlastně celý ty roky žiju, zůstala jsem pokaždé bezpečně u hladiny a objevovala jsem jen banální věci, jako například, že jsem líná až hrůza, nevěřím lidem a občas bývám docela urážlivá. I tak objevení byť na první pohled obvyklé věci, bylo pro mě dosti nepříjemné a vždy jsem s další expedicí do hlubin mé duše otálela. Až jsem potkala jednoho trochu praštěnýho kluka, který se snažil všechny duševní taje objevit a na jeho popud jsem absolvovala ponor i několikrát týdně, vždy o něco hloub. Ze začátku jsem to brala jako něco naprosto k ničemu a poté jsem se na to začala dívat jako na něco úžasného (vždyť to vymyslel ON). Žádná s těch cest však neměla na mé pochroumané vnímání světa vliv a já byla pořád ta psychicky labilní osůbka, kterou potkat v lese, tak se zahryznete do stromu a děláte větev. Problém byl v tom, že jsem se sice zbavila strachu z potápění, ale strach z hledání zůstal. Dlouhou dobu jsem sama sebe snažila přesvědčit že jsem někdo úplně jiný (nejlépe nějaká čarodějnice s mega super magickou sílou). No, a ono to fungovalo. Vždy jen však do té doby, než na můj sebeklam přišel onen kluk začal se snažit o mou duševní očistu. Až teď, po roce, mi došlo, že to všechno myslel a dělal dobře, jen na mě šel moc rychle, protože já nesouc si svoje traumata z dětsví, jsem potřebovala prostě víc času, abych to pochopila (zkrátka jsem si seděla na vedení). Je fakt, že jsem se odvolávala na to, že potřebuju víc času, ale ze začátku to bylo prostě proto, abych nemusela přebíraz žádnou odpovědnost za své činy. Ale teď jsem se konečně odvážila potopit na úplné dno, projít se po něm a prošmejdit každičký kout mé dušičky. Konečně jsem si přestala lhát do očí, přestala jsem s přetvářkou a vzala jsem odpovědnost sama za sebe. Neobjevila jsem jen špatné věci, ale i věci dávno zapomenuté, věci vysvětlující mé dávné i nedávné činy a konečně jsem se viděla v zrcadle Pravdy. Přeju si, aby mě mohl můj "učitel" vidět v tomto novém světle, aby viděl, že jeho práce nebyla tak marná, jak mi před tím rokem řekl, když jsem ho viděla naposled. Ale protože jsem skončila se sebeklamem, vím, že to není moc dobře možné. Pamatuji si přesně co mi řekl před odchodem a čemu jsem dlouho nevěřila a měla ho za hrozného sobce: "Já už ti pomůžu jedině tak, když se rozejdeme a ty se na mě přestaneš vázat."
Pořád ho miluju a tímto bych mu chtěla poděkovat za to, že mě naučil vnímat svou psychiku a to jaká jsem: "Nejkrásnější dvouletá hodina psychologie, kterou jsem kdy zažila...:)"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Z. Z. | Web | 6. ledna 2014 v 20:42 | Reagovat

Krásný článek :-)

2 Confidentia Confidentia | Web | 6. ledna 2014 v 21:36 | Reagovat

Nekoukej tam, kam nemáš. ;) Ale mně se to krafe, koukám tam pořád, a potom- což je ještě horší- jakoby dělám, že jsem to neviděla.
Ale přiznávám, napsalas to hezky. ( Ou, můj první kompliment v roce 2014, važ si toho. Ale vlastně ne, řekla jsem kámošovi, že má parádní košili. Tak druhý! Ale to je taky výkon! )

3 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 21:45 | Reagovat

[2]:Díky, vážím si toho :D

4 Johanz Johanz | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 17:30 | Reagovat

Nic se není náhoda. Pro tebe je určená kniha o které jsem se zmínil ve svém snu o Peggy...

5 Kavalír Kavalír | 8. ledna 2014 v 13:54 | Reagovat

Víš setkávám se tu s tímto na blogu docela často, lidé tu něco zdělují někomu v otevřených dopisech, které se nikdy nedostanou k adresátovi. Nevím, jestli je to i tento případ, ale v každém případě bych se mu ozval pokud ti tak pomohl jak říkáš, třeba by to pomohlo i jemu, to nikdy nevíš dokud to nezjistíš.

Hezký nový rok opožděně ;-)

6 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 17:49 | Reagovat

[5]:Ne, že bych to nezkoušela...:) ale za ty dva roky se toho dost změnilo. Tady jsem napsala jen ryze o tom, jak mi pomohl se sebou samotnou.

7 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 18:05 | Reagovat

[5]:a Tobě taky všechno nej do nového roku :)

8 Kavalír Kavalír | 8. ledna 2014 v 18:45 | Reagovat

[6]: Do toho já nemůžu zasahovat jak si to uděláš.
Já taky někdy raději na nic nereaguju, když nevím na čem jsem.
Myslíš, že mezi tím neříct celou pravdu a lhát je rozdíl?
Já se snažím nelhat, ale hned všechno vyklopit to nejde, člověk si musí udržet určité soukromí.

9 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 19:02 | Reagovat

[8]:Tak to jsem úplně nepochopila...

10 Kavalír Kavalír | 8. ledna 2014 v 19:32 | Reagovat

[9]:Jen že je někdy těžké od sebe odehnat člověka pro jeho dobro...

11 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 19:52 | Reagovat

[10]: ono to bylo malinko složitější...ale to jsem tu nechtěla moc rozebírat...dejme tomu, že pro něj to byla úleva a pro mě prozření

12 Kavalír Kavalír | 8. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

[11]:Tady ještě moje zkušenost.
Někdo se mnou snažil komunikovat prostřednictvím otevřených dopisů a básní, teď už ani tak ne, ale ještě dřív když jsem měl starý blog.
Jenomže to nejde, i kdyby tam bylo napsáno co chtělo, tak to nemůžeš vzít vážně, pokud někdo neosloví konkrétně tebe.
Takový způsob komunikace jsem já nemohl akceptovat, to by bylo v konečné fázi na kazaiku... ;)

Nic rozebírat nemusíš, jen jen jsem se chtěl podělit o vlastní postřehy z blogu.

Dobrou

13 Kavalír Kavalír | 8. ledna 2014 v 20:08 | Reagovat

oprava: kazajku :D

14 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 22:21 | Reagovat

[13]: Tak jsem to nakonec riskla a ozvala se a dopadlo to dobře...:) Díky za pošťouchnutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama