Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Nestíhám, nestačím, nespím, v noci "skotačím"...

13. ledna 2014 v 14:59 | Moje maličkost |  Téma týdne
Než se k něčemu dokopu, tak to chvíli trvá. A přesto, že s oním dokopáváním povětšinou začínám už ráno, nedostanu se k plnění povinností dřív než večer. To mi pak nezbývá nic jiného, než si den o něco prodloužit a pracovat přes noc. Mezi moje typické noční činnosti patří psaní domácích úkolů, učení se na písemky, dělání seminárek a jiných školních věcí. Není to ale tak, že bych přes den nic nedělala. Jen se většinou ze školy vrátím ve čtyři, jdu se najíst a odreagovat se, protože první hodinu po návratu z gulagu (ehmm...školy) jsem psychicky i fyzicky na dně. To už je hodin pět a mně se buď nechce nic dělat, nebo kupříkladu uklízím barák.(to si docela fandím, barák zas tak často neuklízím, spíš vyhrává první případ, nebo hraju na kytaru). V sedm večeřím, pak meju nádobí (to dělám každý den, takže mé svědomí je čisté, když to sem píšu) a najednou je osm. To většinou dávájí v televizi něco o zvířatech nebo prostě o přírodě, nebo prostě nějaký pěkný film, který MUSÍM vidět (no, nemusím, ale nechce se mi nic jinýho dělat). Ani se nenaděju a už je deset a já s hrůzou zjišťuji, že nemám věci do školy. Takže v deset začínám s úkolama a seminárkama. Většinou je dělám do půlnoci, či do jedný. Ve dvě usínám, v šest vstávám a světe div se-nijak velký spánkový deficit mě netrápí.
Dřív jsem to měla podobně, ale s malým rozdílem. Když jsem byla cca v devítce, noc jsem využívala k činnostem, které jsem přes den absolutně nestíhala, páč jsem se pod rodičovským dohledem musela ve dne učit. Takže jsem přišla ze školy, najedla jsem se, učila jsem se , navečeřela jsem se, do devíti jsem koukala ne telku a šla jsem spát. Naštěstí jsem už v té době vlastnila vlastní pokoj, tudíž jsem nebudila ségry a mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Mezi nejoblíbenější činnosti patřilo čtení, dívání se na filmy (NORMÁLNÍ FILMY, nemyslelte si něco špatnýho, jasný?), nebo hraní online her. Ty čtyři hodinky spánku mi bohatě stačily. Často jsem ale přemýšlela nad tím, že by bylo fajn, kdyby den byl delší, protože všechno co bych chtěla stihnout prostě nestíhám. (No, jsem líná, ale ani když občas makám od rána, do večera, tak nestihnu všechno). Jenom děkuju přírodě, že mě vybavila malou potřebou spát a já v klidu můžu žít noční život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | E-mail | 10. března 2014 v 21:36 | Reagovat

Mám to stejně. Ze školy se vracím pozdě a ne a ne se dokopat k učení. Pak najednou 22:00 a to už normální lidi chodí spat. Ale ne ja se musim přes den "valet" a v noci pak nestiham. V 5 rano pak budíček. Jen u mě je problém ten, že mi 3-4 hodiny spánku vážně nestačí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama