Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Mládí

10. února 2014 v 17:59 | Moje maličkost |  Téma týdne
Všechno to tak rychle uteklo. V první třídě jsem se s úctou dívala na ty veliké a vyspělé deváťáky, v páté třídě jsem se nemohla dočkat, až se jedním taky stanu, v patnácti jsem netrpělivě čekala na osmnáct svíček na dortu, v sedmnácti jsem ten čas chtěla brzdit a teď, čtyři měsíce před devatenáctými narozeninami chci být zase v první třídě. Ano, takhle to má asi většina lidí. Čas prostě nic nezastaví a člověk je skoro pokaždý nespokojený a těžko se mu zavděčit. Od šesté třídy si vedu deník. je docela zábava, občas ho otevřít a ponořit se do hloubi duše té naivní holčičky, nešťastně zamilované do kluka o třídu výš.(Možná je dobře, že z toho nakonec nic nebylo...krom tý ostudy...). Tenkrát mi do smíchu nebylo, ale teď se svým "obrovským" problémům musím tlemit z plných plic. Tenkrát pro mě byla nešťastná láska to nejhorší na světě, rodiče byli naprosto nechápaví, lidi kolem mě neměli rádi a já byla tak sama....Teď už to beru s nadhledem. Prozměnu nerozumím rodičům, jak to se mnou vydrželi, lidi kolem mě docela ujdou a k lásce se nebudu vyjadřovat....:D Můžu vítězoslavně prohlásit, že období pubertálnch výlevů mám za sebou, přežila jsem, dospěla jsem a chystám se pokojně zestárnout. Kdysi jsem se bála smrti a nedokázala jsem si představit, že jednou se probudím mrtvá (vtip, haha). Říká se, že malé děti se nebojí, že strach je doménou velkých. Spíš bych ale řekla, že se strach se stárnutím mění. Jako malá jsem se bála strašidel, tmy, smrti a podobně. Teď se bojím že neudělám maturitu, že zůstanu sama, že nenajdu práci a podobně.

Dětský svět leží v zemi zvané Fantazie. Ten můj tam leží stále, ale musí odolávat nájezdům země zvané Realita. Nechci o svou Fantazii přijít, protože to by neznamenalo, že jsem dospělá, ale že jsem technicky vzato mrtvá. Sice se smrti nebojím, ale jsem ještě dost mladá, abych umírala. Vím, že tohle nejde ovlivnit a je příliš mnoho mladých lidí, kteří opustili tento svět. Já doufám, že se vrátili do Fantazie a nemusí odolávat nájezdům Reality. Stáří nedostaneme odečtením roku narození od letošního roku, protože stáří je celkový stav Fantazie. A dospělost, to je schopnost myslet za sebe, vzít plnou odpovědnost, ale zároveň i odhodlanost bránit Fantazii proti Realitě. Člověk může být dospělým, ale zároveň mladým. Mládí a stáří duše je ale něco jiného, než mládí a stáří těla. I když člověk zůstane psychicky mladým až do smrti, stejně jednou jeho cesta skončí...A stejně tak člověk, který je sice fyzicky mladý, ale jeho Fantazie byla dobyta Realitou, umírá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 10. února 2014 v 18:57 | Reagovat

Páni, to je krásný článek, hlavně ten konec je takový poetický a krásný. :-) Líbí se mi tvoje myšlenka o realitě a fantazii, v podstatě máš pravdu, ano, taky jsem to tak v životě měla. :-D Taky se bojím, že nenajdu práci! -.-

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 10. února 2014 v 19:17 | Reagovat

Tak to ti držím palce, ať ji najdeš :D

3 blechov blechov | 10. února 2014 v 20:12 | Reagovat

Se zájmem jsem si přečetl pocity, které "mám už plných čtyřiašedesát roků za sebou". A uteklo i těch 64.
Píšeš hlavou, ne jen klávesnicí. A abych neezapomněl. Hlavně srdcem! :-)

4 dnn dnn | 10. února 2014 v 20:15 | Reagovat

ďakujem za tvoj komentár k môjmu článku a tiež sa mi páči tvoj článok :)

5 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 10. února 2014 v 21:10 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuju za pochvalu. Zahřálo mě to u srdce a hned se mi bude lépe usínat. :)

6 teri teri | Web | 11. února 2014 v 18:22 | Reagovat

Myslím, že ten konec jsi vystihla úplně krásně - svojí myšlenku, to je takovýto filozofický, co mi nejde :-D Super.

7 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 11. února 2014 v 20:09 | Reagovat

[6]: Děkuju, občas ze mě vypadne nějaké moudro :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama