Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Hello darkness, my old friend...

10. března 2014 v 22:45 | Moje maličkost |  Téma týdne
I've come to talk with you again...A mohla bych pokračovat, jenže to by asi bylo porušování autorských práv. Nicméně asi neexistuje pro nynější TT příhodnější písnička, než The Sound Of Silence. Abych se dostala do té správné atmostféry, do uší mi plyne její krásná melodie a poetický text, úžasně interpretován Simonem a Garfunkelem. (Jakožto naprostý S&Gfilik jsem ani nemohla vybrat jiný némět, než právě jejich píseň...) Píseň o tom, jak osamocenému člověku, ztracenému v davu slyšících, ale nenaslouchajících lidí, nezbývá nic než jen prolamovat to věčné ticho zoufalými rozmluvami s temnotou. O tom, že ticho roste jako rakovina a dokáže svou nicotou pohtit veškeré štěstí a život. A o tom, že si nikdo netroufne prolomit jeho ohlušující rámus, protože je jednodušší nic nedělat, než začít jednat. Těžko vysvětlovat pravý smysl této písně, ten si každý musí jedině poslechnout. Vždycky, když mojí duši svírá úzkost (což bývá nejčastěji večer), sednu si s kytarou na zem a se zavřenýma očima hraju právě The Sound Of Silence a nechávám srdce, mozek i duši, aby si dělali, co uznají za vhodné. Nic mě nezklidní a neutěší tak, jako tahle terapie. (Hlavní důvod, proč jsem se naučila hrát na kytaru, byl ten, abych mohla hrát Simonovy písničky) Mám ticho ráda, protože mám větší prostor pro soustředění se na důležité věci.

Byly ale chvíle, kdy pro mě bylo ticho tak ohlušující, že jsem si přála být přinejmenším v továrně na motory do traktorů. Měla jsem tehdy v nepořádku sluchový systém a zároveň minimalizovanou schopnost slyšet, co se kde šustne. Ta dočasná hluchota mě přepadla z nenadání v noci a v tu chvíli jsem myslela, že mě klepne. Představa, že už nikdy nebudu moct poslouchat písničky mi v té chvíli přišla jako ten nejhorší scénář na světě. Byla tma a já se cítila tak hrozně bezbranná a zoufalá. Absolutně nic jsem neslyšela a najednou mi hlavou problesklo, jak se asi musí cíti ti, co byli schopnosti slyšet zbaveni nadobro. Proč já tady tak vyšiluju, když oni nikdy neuslyší žádný jiný zvuk, než zvuk ticha? V duchu jsem si přehrávala právě The Sound Of Silence a snažila se myslet pozitivně a hlavně nepropadat panice. Nakonec se mi sluch vrátil asi po třech dnech, ale to ticho, které jsem tehdy musela ty dny poslouchat bylo tím nejhlasitějším zvukem, který jsem zatím slyšela. Už dřív jsem psala, že jsem na hudbě absolutně závislá a nedokážu bez ní žít. Je to asi méně smrtelná závislost, než jsou cigarety, drogy, nebo alkohol, ale je rozhodně stejně silná. Nedokážu představit, že bych už nemohla Simona a Garfunkela nikdy slyšet. Všichni neslyšící mají můj obrovský obdiv, i když vím, že můj obdiv jim bude prd platný. Ale pokud se mi povede moje kariéra biomedicínského technika, možná příjdu s něčím, co dokáže sluch vrátit vždy, všude a za všech okolností. Ticho dokáže být opravdu ohlušující, pravdou ale zůstává, že každý zvuk, který posloucháme pravidelně nám časem začne lézt tolik na nervy, že byť by byl sebeslabší, my ho budeme vnímat, jako ten nejhlasitější zvuk na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pure-truth pure-truth | Web | 11. března 2014 v 19:25 | Reagovat

Mám stejný rituál s ,,Run'' od The Daughter. Když se cítím na hovno, pomáhá mi to cítit se ještě hůř (*Poznámka* a to já ráda)
Líbí se mi tvoje články (*Poznámka* Můžeš čekat spoustu smysl nedávajících komentářů na svém blogu (*Poznámka v poznámce* Kdyby ti to vadilo stačí říct. Stejně ti to asi nepomůže))

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 12. března 2014 v 0:32 | Reagovat

[1]: všechny nesmysly uvítám s otevřenou náručí :D protože snažit se pochopit smysl je náročný a já jsem člověk od přírody líný :D jinak dík za pochvalu :)

3 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 15. března 2014 v 19:19 | Reagovat

skvělý článek! mám pravdu. ticho je hrozné a ten pocit, že už nikdy neuslyšíš? noční můra! ti, kdo neslyší, jsou na tom opravdu zle a já si  ani nedokážu představit, jak hrozné to pro ně musí být. jen doufám, že je ticho neubíjí tak, jako by ubíjelo mě...

4 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 16. března 2014 v 12:06 | Reagovat

[3]: Děkuju za pochvalu. :)

5 she-keeps she-keeps | Web | 17. března 2014 v 21:42 | Reagovat

The Sound of Silence patří k těm k mým nejmilovanějším.
Vzpomněla jsem si na období, kdy mi bylo patnáct, že jsem s hrůzou počítala kolikrát si ještě budu moct poslechnout Bohemian Rhapsody, kdybych se dožila průměrného věku. A do toho vpadla myšlenka, co kdybych přišla o sluch.

Chválím článek, myšlenku a touhu být biomedicínský technik. (jediná výtka - pár překlepů)

6 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 18. března 2014 v 6:45 | Reagovat

[5]: Děkuju za sdílení názorů...:D Vždycky mě nesmírně potěší, když se najde někdo, poslouchající to samý, co já. A překlepy jsou už snad opravené....Nahluchlosti jsem se zbavila a zřejmě začínám být nasleplá...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama