Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Den 12.

18. května 2014 v 10:37 | Moje maličkost |  Svaťák, aneb blížíme se do finále...
Celý den jsem měla klid na učení, protože naši vyrazili do Prčic. protože se fakt necítím nejlíp, nešla jsem a celej den jsem strávila pro změnu nad fyzikou. Zlatej Big bang, už rozumím kvantový fyzice. protože mi bylo v poledne opravdu mizerně, vzala jsem si opět chleba a chvíli se dívalal na telku.
Asi po pěti minutách, kdy jsem se znovu uvelebila před tabulkama zazvonil telefon. Volala babička, tátova máma, přezdívaná mnou Šalda, protože kritizuje, na co přijde. S tátou se asi před týdnem pohádala, takže furt volá, jak se máme, ale tátovi se neomluví. Protože mi to její pokrytectví občas leze na nervy, neskákala jsem radostí dva metry vysoko, že volá.
Mám zlozvyk, že pkaždý do telelfonu řeknu jen Haló, jo a nesnášim, když mi kdokoliv říká Lucinko. takže rozhovor mezi mnou a Šaldou:
"Haló?"
"To je Lucinka?"
"Jo"
"Vy jste nešli do Prčic?"
"Šli"
"......?...."
"Vždyť prší!"
"Jo, ale šli jsme tak jako tak"
"Ale ty jseš doma, ne?"
"Jo"
""ty seš nemocná?"
"Ani ne, ale potřebuju se učit"
""aha, tak se měj"
"Čau"
Podařilo se mi babičku vykolejit, ale žádnou úujmu na zdraví jsem ji nepřivodila. Vrátila jsem se k fyzice, když tu najdenou Crrrrrrrrr. Nakvašeně jsem se zvedla a šla tenlefon zvednout.
"Haló?"
""to je Lucinka?"
"Jop"
"Vy jste nešli do Prčic?"
"Ale jo, šli"
""vždyť prší!"
"Jo, já vim"
"A ty seš doma, ne?"
"Jojo"
"Učíš se?"
"Jop"
"Tak je pozdravuj"
"Ahoj"
Prozměnu děda chtěl vědět, zda mokneme venku nebo ne. Dědovo zavolání mi až tak moc nevadilo, nicméně jsem byla ráda, že se můžu vrátit k učebnici. Po vydatném učení jsem se šla odměnit filmem Jak vycvičti draka, který trvavl do doby návratu našich. První věc, kterou mi táta řek, bylo, jestli nevim, jak hráli naši a poté se naštval, když zjistil, že prohráli.
Do toho zavolal Šalda.
"Haló?"
"To je Lucinka?"
"Hmm"
"Už dorazili?"
"Hmmm"
"A jsou mokrý?"
"Netušim"
"Ale jsou už doma?"
"Jo"
"Dej mi Elišku (sestru)"
"ELÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!"
"Co je?!?!"
"Babička s tebou chcce mluvit"
"Brbly brbly, zrovna jsem došla nahoru, co chce?"
"Tak Eliška už jde, čau"
Vidět ségřin výraz bylo k popukání. Po dlouhém rozohovoru z ní vypadlo, že babička chtěla vědět, jestli nezmokli. když jsem mámě a ségrám vyprávěla, jak jsem dneska dělala operátora, smály se asi půl hodiny. Druhá ségra vymyslela,nit telefon, ať se představím jako linka 1188, nebo FBI útvar pro organizovaný zločin. Asi to zkusím.
Nicméně veřer jsem se ještě chvíli učila ájinu a poté jsem se dívala na Nejchytřejšího Čecha.
Zítra opět učení, už mám jenom tři dny....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama