Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Den M.

21. května 2014 v 15:10 | Moje maličkost |  Svaťák, aneb blížíme se do finále...
Včera jsem šla spát extrémně brzo. V osm jsem už zalehla, ale usnout se mi pdařilo (i díky horku, které bylo večer) až kolem jedné ráno. Hlavou mi vířily myšlenky na to, kdo je ruchovec, lumírovec, co napsal Čapek v prvním období své tvorby, jak se šíří tlak, teplo a náboj, kdy Kolumbus objevil Ameriku a taky to, jestli se bude lepší oběsit, nebo skočit z mostu, kdybych tu maturitu nedala.
Podobné myšlenky mě probudily do nového dne asi v půl pátý a usnout se mi už nepodařilo. Tak jsem vstala hezky v šest, podívala jsem se naposled do záznamů, popřála si hodně štěstí a přes veškerou nechuť jsem se nasnídala.
Táta mě do školy hodil autem, s mámou mi popřáli štěstí a přenechali mě vlastnímu osudu.
Jako první jsem šla na státní četinu-to jest 1 kniha z 20-rozbor a neumělecký text-též rozbor.
Ať je to Kytice, ať je to Kytice, ať to není Shakespeare...nebo ať je to Malý princ...
"Tak si vytáhněte" pobídl mě češtinář. "Mám dvanáctku." "Tak to je...Malý princ."
Oooo, supeeer. Celej list jsem popsala, neumělecký text jsem rozebrala, myslela jsem si kdovíjak nejsem geniální, ale jakmile jsem přišla před komisi-okno. Blekotala jsem pátý přes devátý, ale hlavní myšlenku jsem řekla a nakonec jsem se rozmluvila, takže snad aspoň 5 bodů z 9ti bych mohla mít.
Za toho Malýho prince jsem byla ráda, protože asi ani o Kytici bych nedokázala mluvit takhle obšírně, ale kdo ví...
Následovala angličtina, kterou jsem si byla jistá, v tom případě, že bych si nevytáhla historii.
Ať je to Someone I admire....Please!!! "Tak si vytáhněte..." "Dvacet tři." Hmmm, takže nic... "To máte kulturu." Yes! To je taky super!
Na potítko jsem sedala s radostí a opět jsem popsala všechno volné místo, úkoly jsem vyplnila, stať si připravila, prostě všechno eňo ňuňo. Přišla jsem před komisi, představila jsem se a pak jsem jela. jako úkol jsem měla rozebrat The curse of were-rabbit, což je pokračování Wallace a Gromita, kteří jsou mi vcelku blízcí, protože mám ráda Timmyho a ovečku Shaun :D Tak jsem vykládala o tom, jak je kultura super, jaký jsou hudební žánry, jakej je rozdíl mezi filmem a hrou, no prostě jsem na sebe byla hrdá.
Zvedlo mi to sebevědomí a vcelku jsem se uklidnila.
Jako třetí byla čeština školní. Ať je to romantismus, prosííím, romantismus! Češtinář opět zašustil pytlíkem. "Trojka"
No, mohlo to bejt horší. Tuhle otázku jsem zpracovávala jako referát, tudíž jsem i něco uměla. Gotické písemnictví, počátky češtiny a husitství. A pak ještě béčkový úkol-husova reforma a vývoj spisovné češtiny.
opět na potítku hromada věcí, ale u komise jsem zase seděla jako puk. To áčkový téma ještě dobrý, ale béčko nic extra. Hladina veselosti opět spadla k nule. A to mě ještě čekala fyzika.
bylo mi jasný, že pokud si vytáhnu něco spojené s elektřinou jsem v rejži. chtěla jsem právě Energii a práci, ale světe div se, vytáhla jsem si elektrické pole. ani jsem nevěděla, že tam taková otázka je, tudíž jsem doslova vařila z vody (a tabulek). už jsem se viděla někde oběšená, protože tohle jsem nemohla dát. Nicméně nakonec mě osvítil duch svatý, něco jsem napsala z tabulek, něco jsem vyhrabala z hlavy, ale moje nervy byly v tak dezolátním stavu, že jsem mi začaly téct slzy a komise mě musela uklidňovat. Bylo mi hrozně. Obě učitelky ze mě páčily hlavní zákony, poučky a vzorce co nejvíc to šlo a nakonec jsem vypočítala oba příklady dobře a teorii jsem taky nějak ze sebe vysoukala. Tak to je čtyřka, to je v háji, na Anglii můžu zapomenout. Kámošky mě utěšovaly jak to jen šlo a dokázaly mě natolik pobavit, že jsem se začala smát. při vyhlášení výsledků jsem se málem složila. mě vyhlašovaly jako poslední a já už s nervama v kýblu slyšela:
"Státní čeština 9 bodů z 9ti, angličtina za 2, čeština školní za 2 a fyzika....za 3"
"Jo, mám to!" vykřikla jsem, čímž jsem okolí velice pobavila. Ještě při gratulaci mě obě fyzikářky uklidňovaly, stejně jako zybtek učitelstva. byla jsem ráda, že mám trojku, ale neuvěřitelně mě nas*ala ta dvojka z ájiny, protože to byla mkoje jistotka. Ale je všeobecně známo, že naše třídní (moje angličtinářka) nás nikoho nemá moc v lásce, takže se vlastně není čemu divit. Dokonce spolužákovi řekla, že by ho nejradši nechala propadnout, ale to je jiný příběh.
Holky mi gratulovaly a já se rozbrečela definitivně, stejně jako kámoška včera. :D Obě jsme se tomu od srdce zasmály a šly jsme na oběd. Volala jsem mámě, ta mě pochválila a já si plnými doušky užívala prázdninovou atmosféru.
Ta je kažena jenom tím, že už svou milovanou třídu neuvidím v té třídní sestavě, kdy jsme se společeně připravovaly na písemky, nadávaly na učitele a lepily papírky po třídách. je mi líto, že tahle éra skončila a každý se vytratíme jiným směrem. Budou mi hrozně chybět a nejenom oni, ale ostaní lidi na škole, učitelé, atmosféra a vůbec všechno.
Jsem ten typ člověka, kterého každá změna psychicky rozhodí, ačkoliv se na nové věci těší a občas ho baví je zkoušet, ale přeci jenm, když končí něco krásného, vždycky tečou slzy. Nikdy na ty čtyři roky nezapomenu, i když nebyly vždy nejrůžovější, ale takový je holt život. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saanma Saanma | Web | 1. září 2016 v 14:34 | Reagovat

Tak nakonec se vydařilo! :-)

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 2. září 2016 v 9:53 | Reagovat

[1]: Popravdě by se vydařilo všem, ale někteří učitelé si nás holt vychutnali. Spolužákovi dokonce dala zeměpisářka 4 ze zeměpisu. A pozor-to nás reprezentoval v mezinárodní zeměpisné olympiádě, kde byl 3. asi z 800 lidí. A kde je chyba, že? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama