Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Drahý můj,

9. června 2014 v 16:01 | Moje maličkost |  Téma týdne
obdivuju Tvoje nervy a odhodlání stát při mě i přes to všechno, co Ti dělala. Od svých pěti let jsem na Tebe skoro ustavičně nadávala a byla jsem skálopevně přesvědčena, že stojíš proti mě a jsi tu jen proto, abys mi udělal peklo ze života. Kdykoliv se něco nepovedlo, byla to Tvá vina a naopak, když se věci vyvedly správně, nebyla jsem pomalu schopná Ti poděkovat. Asi nejhorší byla moje puberta, viď? Nálada se mi měnila jako střídavej proud (většinou mezi špatnou a ještě horší) a často jsem měla sto chutí dát Ti pěstí do oka. Nebudu lhát-nenáviděla jsem Tě, protože jsem měla pocit že ostatní jsou na tom líp s těmi svými. Kolikrát jsem měla nutkání skončit tu frašku mezi náma a doufat, že po smrti na mě bude čekat někdo lepší. Teď už vím, že by na mě nemohl čekat nikdo lepší než si Ty. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že všechno špatné se nakonec stalo startovní čárou pro to dobré. Že nic, co vypadalo jako podraz, bylo opravdu podrazem. Že všechna moje přání, které si mi nesplnil, byla zkrátka vyřčena v nesprávnou dobu, nebo byla prostě nesplnitelná.
Ty v tom máš prostě řád. Ve všem, co děláš a mrzí mě, že jsem si to uvědomila tak pozdě. Už chápu ty tvoje malý naschvály, které si mi dělal, když jsem Tě moc naštvala. Vím, chovala jsem se hrozně, ale občas mám dlouhý vedení a trvá to, než mi něco dojde. Například to, že mě máš rád a nikdy si nechtěl, aby se mi stalo něco špatného (myslím opravdu špatného). Když se dívám zpětně na cestu tvých činů, musím před tebou smeknout, protože to propojení jednotlivých událostí je úžasné. Jenže, ono se Ti to plánuje, když víš, co se stane :). Akorát bych ráda věděla, co by se stalo, kdybych stihla všechny ty autobusy, které mi ujeli před nosem, kdybych nedostala všechny ty špatný známky a kdybych byla trochu vyšší a hezčí. Možná bych nežila takovej skvělej život, jako teď, možná by se stalo opravdu něco špatnýho, což Ty nechceš a já jsem Ti za to vděčná. Jenže, jsem prostě zvědavá. Vím, že mi asi nikdy na moje otázky neodpovíš a nikdy Tě nespatřím, ale to neznamená, že Tě nemůžu mít ráda. Ještě jednou Ti děkuju za všechno, co si pro mě udělal a neudělal. Nevím, jak to mají ostatní se svými osudy, ale Ty jsi ten ze všech nejlepší. Jsi prostě Můj Osud.
S láskou,
Tvá Lucka...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama