Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Souboj

2. června 2014 v 14:11 | Moje maličkost |  Téma týdne
Momentálně se mi v nitru odehrává válka o velikosti obou světových. Ale protože se nohdlám ani v jednom pocitu utápět do nekonečna, pokusím se dnešní článek brát s nadhledem.
Celý rok jsem se těšila, že po maturitě pojedu do Anglie, která jest mým velkým snem. Táta mi to přislíbil právě jako odměnu za maturitu. Celý rok jsem vedla niterní boj s představami, které se mi v hlavě rojili jak vosí roj. nechtěla jsem nic zakřiknout růžovými sny o tom, že kráčím po Londýně a vyhlížím nějakou hvězdu (co si budeme nalhávat, představovala jsem si svého milovaného Sherlocka :)) jenže z let minulých vím, že pokud si věci začnu moc představovat, stane se naprostej opak. Tudíž jsem celý čtvrťák snažila myslet na úplně jiné věci, než na Benedicta, maturitu, na to, že své spolužáky vidím možná naposled a na to, že mě čekají asi ty nejdelší prázdniny v životě. Abych toho neměla málo na odehnávání, zrodila se ve mě touha vlastnit zbrojní pas, tudíž jsem musela zabíjet i myšlenky na to, jak s revolverem v pouzdru kráčím potemnělou ulicí a připadám si jako....ne, jako Sherlock ne, myslela jsem Semira Gerkhana, ale je fakt, že ten většinu času věnuje masakrováním aut všeho druhu. Takže místo toho, abych se plně soustředila na učení, zmítala jsem se na bojišti kde se mlátily tyhle moje pocity hlava nehlava. Za celých devatenáct let jsem si vypěstovala dosti silnou vůli )i díky Star Wars), ale tahle válka byla i na mě moc, a tak jsem občas podlehla svým pocitům vítězství.
Po vyslechnutí mých výsledků jsem byla zároveň hrozně naštvaná, zklamaná i šťasná, že to mám konečně za sebou. První věc, která mě napadla byla: Hurá, pojedu do Anglie!!!
S kamarádkou jsem to šly zajíst bagetou a já plna radosti jela domů. Tam jsem na tátovu otázku Co chci za maturitu bez rozmyslů vyhrkla No tu Anglii!
Jenže táta mi sdělil, že rodinné vzhledem k náhlým výdajům a nejisté finanční budoucnosti tenhle nápad padá.
Málem to byla moje smrt a jediné, na co jsem se zmohla bylo dívat se, jak Sen o Anglii opouští bitevní pole. Zbylé sny mu smutně zamávaly, protože po maturitě už nebylo proč spolu bojovat o mou přízeň a začlay se bát i o sebe.
Dva dny jsem nedokázala normálně myslet, ale asi to bylo i tím, že jsem se pokaždé trochu opila.
Poté bitva pocitů vypukla nanovo. Na jedné straně smutek, zlost a zklamání, na té druhé strach o tátu (náhlé výdaje znamenaly léčbu) a finance naší početné rodiny a nejistota. ze začátku vyhrávala strana smutku a zlosti, ale pak mi došlo, že do Anglie se můžu podívat jindy, ale tátu budu mít vždycky jenom jednoho, takže záleží hlavně na tom, aby se uzdravil.
A právě v době, kdy bitva ustávala, přiřítil se na scénu pocit, který mě dokáže ovládnout nejvíc-láska. Takže se ve finále bojím, jsem smutná a zamilovaná. Super směs na prázdniny. Abych zachránila ze své psychiky co se dá, rozhodla jsem se podlehnout všem bláznivým snům a představám, i za cenu toho, že se nejspíš nikdy nevyplní. Hlavně chci, aby byl táta v pořádku. To jestli pojedu do Anglie letos, za rok, nebo až v důchodu momentálně není ta nejdůležitější věc v mém životě.
Momentálně chci mít jen pocit jistoty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 4. června 2014 v 19:43 | Reagovat

docela zajímavé povídání... jen tak dál :-)

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 4. června 2014 v 22:45 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za pochvalu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama