Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

A osmnáct už bylo?

26. srpna 2014 v 10:40 | Moje maličkost |  Střípky z mého života
"Jo, už bylo i devatenáct" Bože, copak opravdu vypadám na patnáct??? Co dalšího mám udělat, aby se mě všichni tak blbě neptali? Chápu, že jsem mrňavá, ale boha jeho, je mi devatenáct, ne patnáct!
Kamkoliv se vrtnu a chci si objednat pivo, ptají se mě, jestli mi bylo osmnáct. Oká, chápu, musí se to hlídat, ale proč se na mě blbě koukaj, když čtou věk z občanky? Občas se se mnou dokonce hádají-viz příhoda:
Přírodní koupaliště, já máma, táta. Táta platí vstupné a hlásí tři dospělé. Prodavač se vykloní, koukne na mě hlubokým kritickým pohledem a povídá: "Vážně? Už jí bylo patnáct?" Moje odpověd, pronesená zároveň se smíchem a pláčem, že mi bylo už i devatenáct ho odrovná natolik, že není chvíli schopen slova.Potom ze sebe vypudí "Ne!" "Ale jo, bylo" "Vážně?!" (Ne, nepamatuju si kolik mi je a celý život žiju s tím, že je mi o pět let víc...)
Jindy mě automaticky berou jako malou-viz další příhoda (ve které naštěstí nejsem sama):
Rozhledna, já a dvě kamarádky(skoro dvacet a skoro dvacet jedna). Chceme si koupit vstupné na věž. Prodavačka povídá: "Tak holčičky, chcete se podívat na věž?" "No, rády bychom třikrát studentské vstupné, jestli máte." "Mám, pro každou za třicet korun." Tak jí dávám stovku s tím, že to zaplatím najednou. Kamarádky mi dávají každá třicet a já je omylmem dávám k té stovce a podávám prodavačce. "Ale to mi dáváš moc, mě stačí ta stovka a ještě ti deset vrátím." (Jasně, jsem blbá a neumím počítat a je mi pět)
Byl to nějaký smolný den, co se týče věku - viz další příhoda:
Zase já a moje kamrádky. Chceme se po výstupu na rozhlednu najíst a tak zapadneme do jedné dobré restaurace. Přichází servírka (Asi tak v našem věku, nejvýš o dva tři roky starší) a rozdává nám jídeláky. No, rozdá je holkám a mě nic. Pak se zarazí, podívá na mě a zeptá se, jestli má donýst ještě jeden. "Pokud s tím nebudete mít problém, tak ano." Servírka mizí, ale nevrací se. Kamarádky se smíchy dusí a vtipkují, že vypadám, že neumím číst. (haha) Mně nezbývá nic jiného, než se zvednout a ten jídelák si donýst sama. Na někoho, kdo neumí číst docela slušný výkon. Průběh jídla je klidný. Po placení nám servírka chce popřát hezký zbytek dne, ale v půlce věty zapomene, cože to vlastně chtěla říct a zakoktá se. Aby to napravila, popřeje nám i hezký zbytek prázdnin, načež se zarazí a zeptá se, jestli ještě máme prázdniny. "Máme a ještě měsíc budeme." "Jakto?" "No čekáme na první semetr na vysoké..." Servírka bledne a snaží se popadnout dech. "Nna...vysoké? Já myslela že tamhle slečně (ano, myslela mě) je tak...ehm...sedmnáct?" (z tónu hlasu bylo jasný, že si původně myslela tak nejvýš patnáct) To už nevydržím a dávám si ruce do dlaní za výkřiku Panebože! Moje dobrácké kamarádky jen stěží drží smích a celý zbytek výletu vtipkujeme na toto téma.
Jindy zase nejspíš snižuji věk automaticky všem, co jdou se mnou. viz tato příhoda:
Dva dny před smolným dnem. Opět my tři. Jdeme do hospody na pivo a protože je to blízko, necháváme veškeré věci doma. K výčepu jdu jenom já a skorodvacetjednička, která pivo objednává. "Tak my bychom si daly třikrát malou jedenáctku." Hospodská nás přeměří pohledem a tónem policajta, který si je jistý pachatelem, se ptá, jestli nám už bylo osmnáct. "Ano, bylo, chcete občanku?" Skorodvacetjednička si ji duchapřítomně vzala s sebou, ale my zbylé dvě ne. Hospodská se na její občanku nevěřícně kouká, pak se koukne na ni, opět na občanku a stále je v duchu přesvědčena, že ta občanka je falešná. Pivo nakonec dostávávme všechny tři, což považuji za úspěch.
Jindy se mě nějací známí mých rodičů, ve snaze zapříst přátelský rozhovor, vyptávají na školu. Občas to ale nevychytají a je z toho trapas a snížení sebevědomí - viz příhoda pár měsíců stará:
Já, máma, nějaká stará ženská, co mě vídávala v kočárku a tudíž mě zná, ale já nemám páru, kdo to sakra je. Nicméně, máma ji zná, tudíž se s námi dává do hovoru. (vesnický život, no...)
"Dobrý den, tak na procházku?" "Na nákup." "Jé, Lucko, ty už si vyrostla" (jasně, z 50 cm na 160 za devatenáct let to je panečku změna). "A už víš, na jakou střední půjdeš?" "No, víte, já už se ve skutečnosti chystám na vysokou..." "Ježiš, toto uteklo. Ale vypadáš mladší." A mě bezbývá nic jiného, než se tvářit slušně a lehce se usmívat, ačkoliv uvnitř mě to vře. CO MÁM PROBOHA JEŠTĚ UDĚLAT, ABYCH VYPADALA NA SVŮJ VĚK!!?!!
A nakonec ještě jedna historka z včerejška:
Já a celá moje rodina na výletě. Hledáme nějakou restauraci abychom se před odjezdem najedli
Dokonce dostaneme všichni jídelák a protože si všichni objednáváme vodu, nedochází k rozepřím o zákazu prodeje alkoholických nápojů nezletilým. Ale to bych nebyla já, aby se kolem mě nevznášelo fluidum omlazování. Všichni si vyberou, jenom já váhám mezi žebírkama a těstovinama. Nakonec vyhrajou pečená žebírka (půl kila) s kozími rohy, křenem a hořčicí a chlebem. Když to vítězoslavně hlásím servírce, překvapeně mi opakuje, že těch žeber je půl kila. "Jo, já vím, ale přesto si chci dát ty žebírka." "To nejsou žebírka, to jsou ŽEBRA." "No však jo, já to sním.!" chvíli si dělám se ségrama srandu z toho, že je to pečená ZEBRA, nikoliv ŽEBRA, jelikož zděšený výraz servírky tomu odpovídal. Ale půl kila žeber sním jako malinu. A taky že jo. Snědla jsem půl kila krásných zauzených opečených žeber s domácím křenem, plnotučnou hořčicí, čtyřmi paprikami a dvěma krajíci chleba. Však taky toho masa tam nikdy není půl kila, váží se to i s kostmi, tak nechápu, co všichni řeší. Když to servírka odnášela, usmála se na mě lehce udiveně a řekla "Šikulka, snědla všechno." (nedokážu si představit, že bych nějakému dospělému člověku řekla šikulka... ale myslím, že ona taky ne, tudíž opět odhadovaný věk patnáct mímus)
Táta si z toho dělal srandu a řekl: "Teda ty seš dáreček, je ti patnáct a piješ pivo a sníš půl kila žeber" A máma dodala, že pokud budu chtít někde zase způsobit poprask, ať si objednám žebra. (Na babiččiný oslavě jsem totiž těch žeber dokázala sníst kilo a místo chleba jsem měla americký brambory. Trumfla jsem tím prý i samotnýho majitele, který to nikdy nedokázal sníst-a to má tak o padesát kilo víc než já- to byl tenkrát poprask)
Občas mě lidé chtějí po zjištění pravdy o mém věku uklidnit a používájí následují í větu: "Hele, až Ti bude padesát a budeš vypadat na dvacet, budeš za to ráda."
Asi jo, ale teď je mi devatenáct a chci vypadat na devatenáct, protože nehodlám na vejšce budit dojem, že vedle stojí základka a nějaká pitomá žákyně si spletla dveře. Nejspíš si pořídím triko s nápisem ANO, OSMNÁCT UŽ BYLO! DONESTE MI ŽEBRA A PIVO...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mrtvolka XÍ Mrtvolka XÍ | Web | 26. srpna 2014 v 20:23 | Reagovat

Absolutně Ti rozumím mě je 17 a mám 161 cm. Já vím, že vypadám jak skřítek. Moje poslední příhoda s věkem se stala na místní diskotéce, kde pustí každého s občankou. Jeden týpek co se mě snažil nabalovat si myslel, že je mi 12 nanejvýš 13 a kdy jsem mu řekla, že sedmnáctý rok už jsem oslavila. Nejdřív se divil a pak odešel s tím, že myslel že je mi míň. Nejen urážlivé, ale pěkně odporné, co za pětadvacetiletý úchyly tam chodí.

2 Lucka Lucka | 26. srpna 2014 v 23:45 | Reagovat

[1]: Tak to je opravdu hnusný. Mě se stala o něco vtipnější věc- na jedný diskotéce asi před měsícem kde bylo docela dost 12-15ti letých mi nějakej malej začínající úchaláček neustále šahal na zadek. Přišlo mi to vtipný, protože si myslel, že jsem nějaká jeho vrstevnice- ten jeho výraz, když zjistil opak byl k nezaplacení.... :)  Nicméně nám trpaslíkům mladejm nezbývá než čekat, až budem v padesáti konečně vypadat na dvacet...

3 Mrtvolka XÍ Mrtvolka XÍ | Web | 27. srpna 2014 v 12:50 | Reagovat

[2]:Takže až do padesátky se mě budou ptát na občanku. To nedám, seženu si falešný knír. Třeba mi nějaký ten rok přihodí :)

4 Lucka Lucka | Web | 27. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

[3]:To je super nápad :) :D

5 Terka Terka | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 20:01 | Reagovat

Já mám teda nějak 171 centimetrů, ale už mnohokrát jsem slyšela, že ve svých devatenácti vypadám mladší a štve mě to. Na druhou stranu, jsem ráda, že jsem si polepšila a už si můžu objednat pivo bez občanky. :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama