Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Vzpomínky na doby minulé

26. srpna 2014 v 9:24 | Moje maličkost |  Téma týdne
Už je tomu více než rok, co mě sužuje tzv.: krize dospělého věku. Moje pocity by se daly popsat asi takto: Dětství v p*deli, do důchodu daleko a přede mnou několik desítek let trvdé dřiny.
Kolik věcí je ztraceno, kolik věcí už nikdy nezažiju a ke všemu ta svinská zodpovědnost!
A s blížícím se začátkem září mě ze všech stran bombardujou reklamy na školní pomůcky všeho druhu se slogany : "Připravte svého prvňáčka do školy!", "Září klepe na dveře, máte už pro děti vše, co potřebují?", "Na střední školu jedině s naší taškou!"
Chce se mi křičet vzteky, protože bych se tak ráda vrátila na základku, nebo alepsoň na střední, ale od konce září mě čeká první semestr na ČVUTu.
Zároveň je mi líto všech těch malejch prvňáčků, kteří jsou prvního září hozeni do té šílené džungle, kde přežijí jen ti nejsilnější, kteří zjistí, že se celé ty dlouhé roky učili kvůli blbejm pěti hodinám u maturity. (Jasně, neučíme se pro školu, ale pro sebe... Už teď přemýšlím o všech těch debilnostech, které mi nejspíš budou platné jak mrtvýmu kabát)
jednoduše řečeno- mám docela strach, jestli jsem dost silná abych tu vysokou zvládla, protože už teď naprosto nechápu systém zápočtů a podobných hrůz. (O rozvrhu radši nemluvím).
Nadarmo se naříká, že si člověk uvědomí, co měl, až když to ztratí. Až mi bude čtyřicet a budu mít příšernýho šéfa, záletnického manžela a plno nevychovaných dětí, budu se jistě chtít vrátit do hnízda k rodičům a zopáknout si vejšku, brigády a všchny věci, které bych si dnes nejradši odpustila.
Jenže všechno co se stalo, se stalo a nikdo zatím nevymyslel způsob, jak se vrátit v čase.
Možná i kvůli vzpomínkám, které nepatřily k nejveselejším a proto se radši ztratily v propadlišti dějin, si z dětství vybavuju jen to hezké a příjemné, což mě přivádí k chtíči se opět do té doby vrátit.
Neříkám, že jsem kdovíjak stará, bez tří měsíců za rok mi bude teprve dvacet, ale když vidím své mladší sestry, pociťuju lítost nad tím, že všechno tak hrozně rychle utíká. (Pro lepší pochopení atmosféry doporučuju pustit si český překlad písně Terryho Jacka- Seasons in the sun od karla Gotta)
Ale abych dospělému věku nekřivdila- rodiče se stali povolnějšími, můžu si dělat víceméně co uznám za vhodné a vlastně to není až tak špatné.
Akorát to ztracené dětství mi tu nějak chybí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 26. srpna 2014 v 10:32 | Reagovat

Já bych tedy do školy už nechtěl, ale bude mi chybět to jak jsme lítali venku po víkendech u babičky po lese.... ale škola.. ne. :-?

2 Lili Lili | Web | 26. srpna 2014 v 12:14 | Reagovat

Právě zažívám docela podobné pocity, taky za měsíc nastupuju na vš. A taky mi příjde, že ty nejlepší léta mám za sebou ale v podstatě jsem ještě nic nezažila.
Když vidím dnešní mladší lidi, tak si říkám že v jejich věku jsem byla ještě dítě a nic jsem nezažila.
Ale rozdíl je v tom, že jak říkáš aspoň rodiče se k tobě chovaj jako k dospělý, zatímco ke mě se pořád chovají, jako by mi bylo patnáct, se všema zákazama a podobně. :-) No nic, přeju hezký den :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama