Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Friendzone

26. října 2014 v 9:05 | Moje maličkost |  Střípky z mého života
Život je občas docela ironickej. Ačkoliv se říká-Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Nikdy jsem se nepovažovala za nějakou krutou mrchu, která láme srdce klukům na potkání-většinou to bylo naopak, jenže pak jsem potkala príma kluka, který si o mě taky myslel, že jsem príma. No a jak to bývá- mě se líbil někdo jiný a toho kluka jsem prostě měla jako fajn kamaráda. Ten, komu jsem se rozhodla dát své srdce, byl shodou okolností kamarád výše zmíněného a vlastně všichni jsme se velmi dobře znali... No, zpětně si uvědomuju, jak blbě mu muselo být na všech našich společných akcích, kdy byl odsouzen pozorovat z povzdálí naše zamilované dovádění. Věděla jsem, že by byl rád, kdybych se tenkrát rozhodla pro něj, ale snažil se to skrývat. Bylo mi ho líto, ale nemohla jsem nic dělat, přece jen jsem milovala někoho jiného a on se mi nijak zvlášť nelíbil... Byl to prostě ten nejlepší kamarád, kterému se můžu svěřovat, se kterým můžu vymýšlet hovadiny, se kterým chodím do hospody atd... Jenže pak jsem se rozešla se svým přítelem a protože jsem byla úplně mimo, na chvíli mi ruplo v kouli a dala jsem šanci onomu kamarádovi. Viděla jsem na něm, jakou ohromnou radost měl a jak krásně se ke mě choval a já mu nedokázala říct, že v tom nedokážu pokračovat a že chci, abychom byli zase jen kamarádi. Neřekla jsem mu to a celý čas jsem se snažila do něj zamilovat, abych mu neublížila. Nepovedlo se to a nakonec pro zachování mých i jeho nervů jsem to tak nějak prapodivně ukončila. Zůstali jsme kamarádi, ale pořád je tam něco. Sice si našel holku, za což jsem byla upřímě ráda, ale moc dlouho jim to nevydrželo. A kdykoliv jsme někde byli, snažila jsem se od něj distancovat, protože to poslední, co bych chtěla, je dávat mu další plané naděje. Je to člověk, kterého mám hrozně ráda, ale není to kluk, se kterým bych chtěla chodit. Přeju si, abych měla odvahu na to, říct mu to do očí, aby si přestal dělat iluze pokaždé, když se vidíme a kamarádsky se obejmeme. Chtěla bych se mu omluvit za ten čas, který pro něj sice byl asi krásný, ale nebyl opravdový, protože já mu celou tu dobu lhala.
Poprvé si připadám jako ledová královna, co zničí všechno bez hnutí svědomí. A uvědomila jsem si to díky tomu, že jsem se v podobné situaci ocitla sama- ačkoliv z druhé strany. Ten kluk, co se mi takovou dobu líbil a konečně to nějak začalo vypadat, mi po příjemně stráveném času řekl, že nemůže být s někým, do koho není zamilovaný a že je mu to líto.
Ano, taky mi je to líto, ale na druhou stranu ho chápu, jako nikdo jiný. (Ačkoliv moje reakce tak asi nevypadala....) Život by byl o tolik tolik jednodušší, kdyby se lidé zamilovali do těch, komu se líbí. Že by se prostě nedokázali zamilovat do nikoho jiného, než do toho, kdo je pro ně ten pravý. bylo by to super, ale bohužel to tak nefunguje. Takže se většina nenaplněných a věčně doufajících sektá ve Friendzone, do které se poslali tak nějak všichni mezi sebou. Jen pár šťastných z ní utekli a teď si někde vyměňují zamilované pohledy se svou drahou polovičkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. října 2014 v 0:24 | Reagovat

No jo, smutné vztahy, nikomu o nich ani muk. :)

2 TomkoM TomkoM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:14 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 21:24 | Reagovat

[2]: Děkuji :-) Je to takový mišmaš z mého světa :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama