Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Nebojte se, osud má plán...

11. října 2014 v 1:02 | Moje maličkost |  Téma týdne
"Hlavně se zbytečně netěš, nebo to nevyjde" varovali mě vždy před jakoukoliv plánovanou akcí mí nejbližší. Jako malá jsem ale špatně kočírovala svoje nadšení, a světe div se-většinou z akcí opravdu sešlo, když jsem se moc těšila. Prostě zákony schválnosti vládnou světu, a nikdo s tím nic nenadělá.
Postupem času ve mě podobné zážitky vzbudily strach z nadšení pro věc. (přeloženo- bála jsem se na něco těšit, protože jsem měla strach, že to nevyjde.)
A plánování je to samé v bledě modrém. Z duše nenávidím, když musím něco naplánovat více než dva dny předem. Celej zbylej čas jsem totiž děsně nervózní, jestli se to náhodou nepokazí a já nebudu nucena měnit komplet celej další harmonogram. Proto nejradši dělám věci spontánně, ačkoliv jejich výsledek nebývá vždy supr čupr.
Asi každý člověk má ve své deoxyribonukleové kyselině zakódovaný jakýsi pud osudozměny, který ho nabádá k tomu, aby se snažil změnit svůj osud vždy, všude a za každou cenu. Jenže osud má svůj plán a basta. I kdyby se dotyčný rozkrájel, sešil a znovu rozkrájel, nic s tím nenadělá.Ono ve výsledku skoro všechno, co dopadlo hůř, než bylo naplánováno, mělo svůj smysl. Každý osud se snaží, jak může a záleží jen a jen na jeho schopnostech a zkušenostech. (O údělu osudů si můžete přečíst zde)
Lidstvo se podle plánování dělí na dva odlišné druhy

a) Homo sapiens planus (člověk plánující)- aneb člověk, terý má naplánované všechno minimálně týden dopředu a to včetně návštěvy toalety. Takovýto jedinec se vyznačuje tím, že s sebou všude tahá diář, od něhož ho nelze oddělit ani motorovou pilou, či světelným mečem. A když nedejbože něco nevyjde, začne se mu hroutit celej svět, protože většina věcí byla naplánovaná v přesné návaznosti na akce předcházející. Výhodou však je, že takovýto člověk ví přesně, kolik času na co má, a jen zřídka se dostane do situace, kdy se mu kryje víc akcí najdenou.

b) Homo sapiens spontanus (člověk spontánní)- aneb člověk, který plánuje věci maximálně pět minut předem. Prostě, když ho něco napadne, tak to prostě udělá, bez ohledu na následky. Akorát se občas stane, že následky jsou tak trochu nepříznivé pro každého zúčastněného. Na druhou starnu-jedinci tohoto druhu neřeší dlouhé hodiny, co udělat, jak to udělat a jak by to šlo udělat jinak a tudíž si ušetří spoustu nervů. (nesmí pak ale ovšem hrotit výsledky a něco si vyčítat). Jakožto hrdý jedinec druhu HSS můžu prohlásit, že žít "tak jak to přijde" je pro nervy a celkový duševní stav velmi příjemné. Ale jak říkám, člověk se nesmí babrat v nepovedených akcích.

Jediná věc, kterou naše rodina a tudíž i Moje maličkost plánujeme dopředu, je každoroční dovolená v Chorvatsku. Vlastně to celé spočívá v tom, že měsíc dopředu zavoláme našim známým a rezervujeme si apartmán, uděláme zhrubný seznam toho, co je potřeba dokoupit a během posledního týdne to dokupujeme.
Co se plánovní týče, můžu dát jeden srovnávací příklad z nedávné doby:
Plánovali jsme s kamarády výlet, který se mi ale kryl s autoškolou. Tak jsem volala několik dní předem do autoškoly, abych si změnila jízdy a nakonec ten výlet většina lidí odřekla a já musela opět volat do autoškoly, že ty jízdy teda můžu mít. Ještě teď jsem ráda, že si to nerozmysleli nadvakrát, to už bych vypadala jak debil, co se neumí rozhodnout.
A v neposlední řadě to byly plány, co jsme vedly s kamarádkou na téma posilovna. Ještě před začátkem maturit jsme si krásně naplánovaly, že půjdeme ten a ten den o svaťáku do fitka. Do teď jsme tam nebyly…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 11. října 2014 v 8:38 | Reagovat

Pobavilo mě tvoje rozdělení lidí podle plánování :D Homo spaiens spontanus, to je hodně dobré! :-)

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 11. října 2014 v 11:33 | Reagovat

[1]: Děkuju za pochvalu :D

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. října 2014 v 18:44 | Reagovat

Na osud nevěřím, nebo si jej přinejmenším může každý naplánovat podle sebe. Nedokážu tak nějak říct, či jsem planus nebo spontanus, spíš něco mezi tím, co plánuju, nevychází, spontánosti se pokazí a tak prostě dělám, co je zrovna třeba.

4 stuprum stuprum | Web | 11. října 2014 v 18:54 | Reagovat

Jak se jednou rozhodneš, tak není možné jít zpět. :D Proto jdi prosím do fitka, zkus se překonat. 8-)

5 womm womm | E-mail | Web | 11. října 2014 v 19:16 | Reagovat

Článok pekný, rozdelenie ľudí pekná. Spontánnosť Ti tak nejak nezávidím, pretože je podľa mňa výhodnejšie si niečo rozplánovať a vedieť meniť program za pochodu. + mega sa nezhodneme v názore na osud. Podľa mňa napr. osud neexistuje. Toľko môj názor k tématike :-D

6 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 11. října 2014 v 19:57 | Reagovat

[4]:no, což o to - já už ve fitku od té doby byla několikrát-ale bez oné kamarádky :D

[5]: Každý je nějaký a byla by nuda, kdyby si každý myslela to samé :D Proto dík za odlišný pohled ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama