Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Co se to s lidma děje?

28. listopadu 2016 v 23:40 | Moje maličkost |  Téma týdne
V mém okolí byla spousta párů, jejichž aktéři vypadali, že po tak dlouhé době spolu zůstanou už navěky a nerozdělí je ani motorová pila od Husqvarny. Jenže z ničeho se začaly tyto stálice rozpadat. A já jen stála opodál a sledovala jsem to asi jako dinosauři, kteří koukali na konec své existence. Sice se mě žádný rozpad netýkal osobně, ale sama žiju už 2 roky s přítelem a říkám si, v čem je náš vztah jiný, jakou máme šanci, že nám to vydrží? Vždyť máme to, co měli i ostatní-nemáme žádnou superschopnost, ani džina v lahvi, ani studnu splněných přání.
Není to dávno, co jsem s kolegyní bavila o jejím příteli. Jak je fajn, jak si rozumí, co plánují na příští rok a podobně. Byli spolu asi 3 roky, idylka, společné bydlení...
A najednou bum a skoro ze dne na den ho vystřídal jiný kluk.
A na otázku "Jakto?" přišla odpověď "Ani nevím, nějak to tak přišlo."
Nebo moje kamarádka. Byla taky s přítelem asi 3 roky, plány měli, tvořili na první pohled idylický pár a pak taky bum bác, a z velké lásky zbyly jen vrásky.
A pak další kamarádka. Taky idylka, všecho klapalo a zase bum. Všechno ze dne na den zmizelo.
Je mi jasné, že vztah nemůže skončit ze dne na den, ale že se začne den po dni tajemně vytrácet. Jako vánoční cukroví před Vánoci.
Jenže páry, co se mi takhle rozpadly před očima na sobě nenechaly do posledního dechu znát nějaké vytrácení, pořád vypadaly tak vyrovnaně a idylicky.
Jenže nic není, jak na první pohled vypadá. A ani jak se prezentuje. Nikdo z párů se nikdy nepřiznal, že by bylo něco v nepořádku, vždycky všechno bylo super, bezva, pomalu plánované svatby, nejlepší kluk/holka na světě, atd.
Nikdo nikdy neřekl "No, poslední dobou nám to moc neklape, protože Filoména/Hubert dělá to a ono, a mně se to nelíbí"
Taky mám za sebou jeden nepodařený vztah, ale tam jsem si nechtěla přiznat porážku, protože jsem se bála, že už budu navždy sama, což ve společnosti není úplně taktické.
Jenže to mi bylo 18 a myslela jsem si, že první láska bude trvat navždy.
Ale i tak mě občas přepadají myšlenky, proč to tehdy nevyšlo, co jsme udělala špatně, čeho se mám vyvarovat.
Mít dva vztahy za celý život asi není moc, ale pokud bych už do konce života zůstala s Princem, tak mi ani nijak nevadí.
Jenže má náš vztah šanci uspět?
Vždyť na začátku vztahu jsou oba človíčci zamilovaní, objevují nové a nové věci, které spolu můžou dělat, objevují nové záliby, objevují nové vlastnosti toho druhého a všechno je jedno veljké WOW!
A pak časem, kdy už je vše zajímavé objeveno, dostává slovo objevování nešvarů, uvědomování si, že to neustálé pískání není roztomilé, ale otravné, stejně jako tuny vlasů v odtoku.
Ale co s tím?
Žádný pár přeci není dokonalý, každý je svým způsobem otravný jako komár v létě.
Na začátku to vše vypadá tak krásně, máte pocit, že byste pro druhého skočili třeba i z mostu, připadáte si jako sobě souzeni, ale pak přijde zlom a láska je v p*deli.
Proč ale tolik párů toto rozčarování neustojí, ačkoliv si do poslední chvíle myslí, že ten druhý je ten pravý?
Teď čerpám od sebe. Když porovnám moje první okamžiky vztahu s bývalým a s nynějším přítelem, musím říct, že ty city byly vlastně totožné. "Bože můj, tak já mám kluka, co nevypadá je chytrej, pěknej, úžasnej, báječnej a sympatickej. Z toho bude pravá láska"
A myslím si, že tak to mají asi všechny holky. Zjištění, že kluk má stejné zájmy jako ony, dává naivní představu, že to značí lásku forever.
Jenže to tak úplně není. Ačkoliv se říká, že pravou lásku poznáme až když přijde, domnívám se, že každá láska na začátku vypadá jako pravá.
Je to tím objevováním. Něco jako když malé dítě dostane nějakou interaktivní hračku, u které objevuje, co všechno umí, co se s ní dá dělat a každý objev je jako Vánoce. A postupem času se hračka omrzí, dítě ji zahodí a nikdy si na ni už nevzpomene.
A nebo se stane to, že si k ní dítě vytvoří pouto, všude ji s sebou tahá, hračka s ním roste a i v dospělosti tvoří místo v srdci svého majitele. (viz já a moji plyšáci a dinosauři)
Ale co určuje jakou cestou se bude udávat osud hračky?
To je mi záhadou. Stejnou záhadou, jakou mi zůstává proč tolik vztahů tu svou pomyslnou hračku zahodí po tak dlouhé době a pak dělají, jako by snad ani nikdy neexistovala.
Cítím, že mně a Princi začíná období, kdy se rozhodne, co se s hračkou stane. Od té doby, co spolu bydlíme, viděli jsme jeden druhého ve stavech, které nebyly ani roztomilé, ani sexy, ale i tak spolu stále jsme, ačkoliv neshod máme poslední dobou nějak moc, víc než kdy jindy. Čekají nás první Vánoce a už jsme se zaskeli na tom, zda mít živý, nebo umělý stromeček.
Řeknete si, že je to blbost, ale není. Pokud se neshodneme na tomto, jak se budeme shodovat na důležitějších věcech?
Dost špatně, řekla bych.

V dnešní době jsou lidé líní něco řešit a přijde jim, že jednodušší řešení je prostě zdrhnout.
A tak místo toho, aby zatnuli zuby a hledali další věci na své hračce, tak ji proště mrsknou na půdu a zavřou navždy dveře.
Já jsem taková jemná dušička a skoro ke každé věci si vytvořím vztah a těžce se mi s nimi loučí. (Obrečela jsem i to, když táta s dědou táhli naši starou Škodovku na smrt na vrakáč, i to, když táta zaříznul velikonočního beránka-toho sladkého upečeného)
Možná proto je pro mě snažší udržet si dlouhodobý vztah, protože když se zamiluju, nedokážu se zamilovat do nikoho jiného-prostě to nejde. Asi jako nejde tučňákovi létat.
Ale i tak se bojím, že Princ nebude ten poslední. Sice se s ním cítím jako v nebi, ale stát se může cokoliv.
Kdo ví, jak to s naší hračkou nakonec dopadne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tai Todd Tai Todd | 29. listopadu 2016 v 9:51 | Reagovat

Je fakt, že znám dost párů, co spolu byli třeba pět nebo víc let a najedou bum, potkám je třeba jen po měsíční odmlce a už spolu nejsou, v jiných případech jeden z nich už dokonce má někoho jinýho (který často byl příčinou rozchodu) Sama moc nedokážu posoudit, co je příčinou, možná prostě jen něco vyprchá  nebo s někým nově příchozím přijde vlna něčeho, co v dlouhém vztahu chybělo. Zajímavý ale je, že s tím novám partnerem hodně lidí "spěchá". Mám hned tři kamarádky, které byly v dlouhém vztahu, ten se z rozpadl a s novým partnerem to šlo dost rychle. Sestěhování, jedna dítě, ty další dvě svatba.. do roka po rozchodu. Osobně jsem single, ale už i mě napadlo, že když se s někým dám dohromady, je tam to riziko, že najednou přijde zlom a po spoustě let si půjdeme každý svou cestou.(což je samozřejmě vždycky, ale stejně...) Protože když to nevychází lidem, kteří vypadali, jako ztělesnění ideálu, co můžu udělat já, abych nedopadla stejně?

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 11:54 | Reagovat

[1]: Bohužel riziko je vždy. Buď to vyjde nebo ne. Ale čím je dáno to, že to tak je-těžko říct.
Já pořád tak nějak naivně věřím v pravou lásku. A pořád doufám, že přišla s mým nynějším přítelem. :D

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | 30. listopadu 2016 v 12:01 | Reagovat

Souhlasím s Tai Todd, taky mám spoustu známých co spolu byli 10 let, rozešli se a do půl roku měli svatbu s jiným partnerem a dítě.
Těžko říct čím to je, lidi jsou někdy líní řešit problémy ale jindy to tak prostě nějak dopadne..i s tou pravou láskou

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 14:22 | Reagovat

[3]: Asi je to tak. Doba dělá z lidí líná stvoření, pokušení číhá na každém kroku.
Je to smutné.

6 Avilan Avilan | Web | 22. prosince 2016 v 10:13 | Reagovat

No, my se s přítelem známe asi 7 let. Před rokem a půl jsme spolu začali i bydlet. A právě pomalu ta idylka vymizela. On dělal, jako že se nic neděje, pak už to nevydržel a všechno šlo do kopru. Já vůbec nevěděla, co se děje, až když jsme si za měsíc a půl promluvili a prakticky se rozešli. On měl svoje problémy, které se mnou neřešil, pak na mě najednou vybafl s věcma, které chce a já na ně nemohla přistoupit. No a asi za dva měsíce si uvědomil, že to byla pitomost, že chtěl něco, co po mně chtít nemohl a že se snažil si svoje problémy řešit sám a zapomněl na mě. No a nějak jsme si všechno zase vyříkali, vyjasnili, co pro nás náš vztah pro oba je, co od toho vidíme, v létě si pronajali jiný byt a od té doby je všechno úplně jinak. Už, jak píšeš, právě nejsme líní problémy řešit. Stačí, když se na něj jen ošklivě podívám a už za mnou běží, co se děje. Trávíme spolu víc času.

Ovšem je pravda, že se neustále bojím, že potká někoho jiného. A je to chlap, ten v takových chvílích prostě nemyslí mozkem. Nebo kdykoliv se může přihodit něco, co způsobí konec vztahu. Ale kdyby člověk měl přemýšlet takhle negativně, tak by to nebyl dvakrát šťastný život.

Každopádně přeji, aby Vám to s přítelem vyšlo :) Všechno jde případně nějak vyřešit, stačí, když to oba chtějí. Já ve svém okolí rozpad dlouholetého vztahu zatím pozoruji jen minimálně. U nás je teď spíše trend, že se holky do osmnácti let mají mimino.

7 Lukíno Lukíno | Web | 22. prosince 2016 v 11:02 | Reagovat

Ať už to dopadne jakkoliv, tvůj citlivej přístup k věcem ti určitě zaručí kvalitní vztahy s druhýma. A jinak máš v článku supr znázornění , fakt jsem si pěkně početl, jen tak dál ;-)

8 Eliss Eliss | Web | 22. prosince 2016 v 12:34 | Reagovat

Myslím, že pokud se vztah rozpadne ze dne na den, nemůže to být o nějaké lásce...

9 Joina Joina | Web | 22. prosince 2016 v 13:49 | Reagovat

Nedávno jsem narazila  na člověka s kterým se cítím velmi dobře. A bohužel,  bojím se toho taky aby to po čase neskončilo... díky tomuto, protože jsem hodně tvrdohlavá a nechci věci řešit...
Na tak dospělou holku, která teprve zažívá první vztah, je docela blbé, ale jsem za to ráda...  a doufám, že se to nerozpadne.

10 Myrtila Myrtila | Web | 22. prosince 2016 v 14:28 | Reagovat

Celkem pravdivý článek, řekla bych. Krom toho že se lidi nedokážou smířit s nedokonalostí jejich partnera a přiznat si, že ani oni nejsou dokonalí, tak jsou i líní něco dělat. Ale myslím, že se bojíš zbytečně. Už jen to, že víš, že věci by se řešit měly ti dává velkou šanci. Stačí, abyste s Princem měli stejný názor na tohle a vše ostatní půjde snáz než jiným lidem, co na řešení věcí kašlou :-)

11 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 22. prosince 2016 v 14:43 | Reagovat

Nevím, je to opravdová záhada... Já nikdy vztah neměl. Ale kdybych si měl představit, že by se mnou měl někdo chodit, obdivoval bych ho i kdyby se mnou dokázal vydržet byť jen jediný týden.

12 Marka Marka | Web | 22. prosince 2016 v 15:57 | Reagovat

Znám hodně párů, kteří jsou líní budovat si vztah takový, aby měl pevný základ na důvěře a taky na spravování problémů. Buď se rozpadne důvěra, zmizí láska, lenost zasáhne, strach z nejistoty (samota, nebo strach z toho, že ten druhý uteče a apk se to stane, protože problémy přerostou) nebo prostě nechtějí. Ale já osobně bych to neudělala, mám spoustu zásad, nedávám nikomu na sebe slevu, přesto jsem s přítelem téměř 2 roky a strašně moc jsem zamilovaná. Jasně že jsme spolu dlouho a na začátku to bylo jiné, může se stát, že se rozejdeme (koneckonců už jsme se málem rozešli, ale to náš vztah jen posílilo), ale naše období uvědomování si, že ten druhý není dokonalý přííchází pomalu, protože ačkoliv jsme náš vztah už před dlohou dobou posunuli do fyzické úrovně, spoustu věcí jsme spolu ještě nedělali, pořád máme co objevovat a máme prostě to překvapení v tom druhém. Navíc mě uklidňuje, že není lepší než já, protože já dokonalá rozhdoně nejsem. Musím říct, že je to můj první přítel a doufám, že i poslední, ale rozhodně na to nespoléhám. Chci, abychom spolu byli co nejdéle, a proto se tak chovám. Možná je rozdíl v tom, co očekáváme, nebo jak moc jsme schopni uznat svoji porážku, jak moc jsme ochotni se změnit kvůli lásce. Nevím, ale jsem s ním šťastná a doufám, že to tak zůstane. Promiň že jsem ti sem napsala takovej dlouhej popis o vztahu, ke všemu ještě do komentáře, ale nejde se nevyjářit pořádně.

13 Lucka Lucka | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 18:58 | Reagovat

[5]: Tak to je hustý. Čteme to s kolegy v práci a kroutíme nad tím hlavou...

[6]: Kde je píle, tam jsou výsledky, přeju mnoho sil a šťastné Vánoce

[7]: Děkuji moc za pochvalu blogu i za pozitivní pohled

[8]: Je to jeden z pohledů. Ale může se prostě stát něco hodně špatného (nevěra apod) a vztah skončí v okamžiku

[9]: přeji hodně štěstí a sil a trpělivosti. budování vztahu vyžaduje hodně sil.

[10]: je to tak. hodně lidí neuzná nedokonalost. A děkuji za podporu, doufám, že to bude dobré

[11]: Myslím, že se někdo najde. Jak se to říká- na každý hrnec se najde poklička

[12]: já děkuju za obsáhlý komentář, přeju hodně štěstí a sil v Tvém vztahu. Je krásné pociťovat zamilovanost i po takové době- to je vždy dobré znamení.
A přeji Ti, aby tento vztah byl ten osudový, nekončící a krásný :)

Veselé Vánoce a šťastný nový rok všem!

14 zjinyhosveta zjinyhosveta | Web | 22. prosince 2016 v 19:16 | Reagovat

Já si myslím, že tkz. pravá láska neexistuje. Můj první byl totální hov.ado a já byla tááák zamilovaná, uplně jsem cítila, že je to ten pravej, že spolu budem do konce života, že jsme pro sebe stvořený a já nevím co ještě. No, byla to lež jako věž. Po pár letech mi došla trpělivost a pá pá. Ta šílená zamilovanost se vytratila jak pára nad hrncem úměrně tomu, jak se hnusně choval. U jiných vztahů city prostě vyšumí, jak mi bylo někým řečeno. Byli spolu pět let a prostě to vyšumělo. Nechápu :D Prostě ta láska někam zmizela či já nevim. Vztahy jsou zapeklitě složitá věc, nejde jen říct, musíte se o vztah starat, když se ta láska vytratí, asi to už zachránit nelze nijak.

15 Lucka Lucka | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 21:11 | Reagovat

[14]: Já jsme asi moc velký romantik. Věřím na pravou lásku, ale nevím, jak to poznat. Několikrát za život jsem se zamilovala tak, že jsme byla schopna nasadit za něj život, ale nikdy to nevyšlo. Až teď to vypadá slibně, ačkoliv to není vždy ideální. A myslím, že možná i o tom to je. Umět zvládnout to špatné. Láska je jako energie>nezmizí, jen se přemění.

16 Víla Víla | Web | 22. prosince 2016 v 23:27 | Reagovat

Je jednodušší všem říkat, že to klape. Z mé zkušenosti, když něco někomu řeknu, dostane se mi odpovědi: "No chlapi jsou všichni stejní, co bys čekala..." nebo "To nic není, u nás je to horší." A já si pak připadám jako nejhorší člověk na světě, protože nedokážu ocenit, že bych vlastně měla být šťastná...Takže to je ten důvod, proč se o mých problémech dozví pouze neznámí čtenáři na blogu, ale ti reální přátelé nikdy... Těm na rozdíl od těch imaginárních lidí raději říkám ty veselé zprávy :-)

17 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 22. prosince 2016 v 23:45 | Reagovat

Taky si občas říkám, že přece nemůžu vědět tak jistě, že spolu s přítelem zůstaneme navždycky. Ale pak to hodím za hlavu, protože podle mě není důležité, jestli je to navždycky, ale jestli pro tenhle moment je to navždycky. Jestli to tak oba cítíme a chceme. :)

18 Lucka Lucka | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 1:22 | Reagovat

[16]: To jistě. Občas to taky tak dělám, ale ne vždy se mi povede to zakamuflovat a přátelé vždy nějak vytuší, že se něco děje.

[17]: S tímto souhlasím. To hlavní se děje teď. Snažím si to říkat pořád dokola, ale i tak mě občas přepadne strach

19 Silwiniel Silwiniel | Web | 23. prosince 2016 v 6:33 | Reagovat

Já nevěřím tomu, že spokojený dlouhodobý vztah je jen dílem náhody. Lidé musí ten vztah budovat a pečovat o něj. Ve fázi první zamilovanosti jde všechno samo a lehce, ale když zamilovanost odezní, rozhodně to nemusí znamenat konec vztahu. Je strašně smutný, že si lidé myslí, že když se vytratí zamilovanost, je něco špatně a měli by vztah ukončit. Protože ta zamilovanost prostě nemůže vydržet věčně, je přirozené, že po nějaké době se vytratí. A pak je právě čas na budování lásky. Vědomě se rozhodnout, že budeme druhého milovat i s jeho chybami.
Samozřejmě jsou případy, kdy je lepší vztah ukončit, třeba když je druhý alkoholik nebo dojde k fyzickému násilí. Ale také si myslím, že jsou lidé většinou líní problémy řešit a tak si radši jdou najít někoho jiného, protože si myslí, že najdou někoho, kdo naplní všechny jejich představy a s kým jim ten vztah prostě bude fungovat sám od sebe, aniž by se museli snažit.
Hodně záleží na charakteru druhého člověka. Pokud je někdo sobec, tak se s ním dá těžko vytvářet vztah. Proto je lepší druhého trošku poznat dřív, než s ním hned skočíme do vážného vztahu.
Možná je problém v tom, že se dnes vztahy začínají hrozně brzy. Těžko může být člověk připravený na vážný vztah někdy v 15, ještě v 18 je to docela brzo. On právě ten vážn vztah není jen o romantice a zamilovanosti, ale spíš hodně o zodpovědnosti a toleranci a to většinou lidi neradi slyší.

20 Daisy Daisy | Web | 23. prosince 2016 v 16:44 | Reagovat

Smutny je to, ze si nekdo jen tak najde nekoho jineho, coz si uvedla hned nazacatku. Rikam si-Jak? Jak to ti lide dokazi?
Co ja bych dala za to mit vztah nekolik let. Ja mela vztah skoro rok v 16, kdy me kluk bil a psychicky deptal (coz je jasne, ze to nebudu snaset do smrti), v 17 dalsi skoro rok - kluk byl chorobnej lhar a ten posledni rok a pul.. Ten me podvedl. Takze ja se zas lepim na nejaky hlupaky :D... Kdyz bych nasla nejakou spriznenou dusi, ktera by me konecne dokazala milovat, tak jako ja ji, tak bych se ji drzela az do smrti a objevovala na ni neco celej zivot, presne jako popisujes s tou hrackou! :)

21 I am Jane I am Jane | Web | 23. prosince 2016 v 19:03 | Reagovat

[20]: I já nemám štěstí na kluky :-( i já bych se držela své lásky zuby nehty ;-) .

22 Lucka Lucka | E-mail | Web | 24. prosince 2016 v 14:42 | Reagovat

[19]: Já si právě myslím, že nějaká zamilovanost musí být ve vztahu pořád. Byť ne taková, jako na začátku. Ano, pak spíše na scénu přichází fáze kamarádství, ale jak říkám-zamilovanost tam musí být stále. Vidím to na našich, pořád mezi sebou mají tu prvotní zamilovanost, která sice není na první pohled viditelná, ale je tam. I po 25 letech.
[20]: Já mám zkušenosti jen se 2 vztahy. První trval od 15 do necelých 18 let, pak mě také podvedl, druhý trvá od 19 do teď. Takže se vztahy taky moc zkušeností nemám... Ale doufám, že tento je ten poslední.
A doufám, že i Tobě se poštěstí.

23 naoki-keiko naoki-keiko | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 16:32 | Reagovat

Zareaguji asi na poslední řádky tvé úvahy. Některý ženský a chlapi ty zuby ale zatnou a pak to může skončit hodně špatně- třeba domácí násilí, prakticky se vyskytuje tak hojně až je mi z toho zle a nemůžu tomu uvěřit, že některé ženy zůstávají s partnerem-tyranem. Četla jsem na to plno názorů, proč tomu tak vlastně je, ale někdy je vážně lepší utéct, než zatnout zuby.

24 Lucka Lucka | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 21:34 | Reagovat

[23]: Těžko říci. Poslední řádky ale rozhodně nebyly myšlené na týrání a podobně. Určitě je lepší utéct, než se nechat týrat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama