Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Jaké to asi bude?

21. listopadu 2016 v 0:57 | Moje maličkost |  Téma týdne
Často přemýšlím o budoucnosti a přeju si, aby byla co nejvíce podle mých představ.
To asi dělá dost lidí, ale já momentálně přemýšlím nad něčím, co je pořád tak trochu tabu-nad smrtí.
Vlastně tedy nad tím, co stoprocentně nastane po mé smrti. Nad pohřbem.
Není to dávno, co mi umřela babička a já si na jejím pohřbu uvědomila několik důležitých věcí.
Chtěla bych dopředu říct, jak si přeju svůj pohřeb provést, abych se pak na něj mohla v duším těle koukam s radostí a ne s hrůzou.
Tak zaprvé: Rozhodně nechci, aby ty smuteční věci před kremací četl nějakej cizí týpek. Pokud možno, tak chci, aby tam vůbec nebyli cizí lidi. Chci, aby smuteční řeč četl někdo mě blízký, aby to bylo čteno s pravými city.
Zadruhé: Bylo by fajn, mít pohřeb spíše takový vesele vzpomínkový, než smutně ubrečený. Takže sice chci černou barvu, jelikož je to barva, kterou mám nejradši, ale chci ji tam právě z tohoto důvodu, ne protože je to barva smutku. Chci, aby na mě lidi vzpomínali jako na veselou holku (ikdyž asi (snad) budu umírat ve věku důchodkyně). V duši budu stále malá holka, to si pište.
Zatřetí chci, aby mi zahráli moje nejmilejší písničky, který by tak nějak vykreslovaly atmosféru. Takže si klidně lidi můžou pobrečet, ale s mírou. Bude stačit to, že já budu jakožto duch bulet jako krokodýl.
A tu je seznam písniček, tak jak vlstně šel můj život a jaké písničky jsem poslouchala od dětství:
1) Michal Tučný - Tam u nebeských bran
2) Gilbert Becaud - Quand Il Est Mort Le Poete
3) Rammstein - Ohne Dich
4) Simon & Garfunkel - The Boxer
5) Greenday - Boulevard Of Broken Dreams
6) Ready Kirken - Černý brejle
7) Passengers - Let Her go
A za znění této poslední písně bych už nechala zatáhnout závěsy za rakví a ukončila bych tím svou pouť.
A pak bych byla nejradši, kdyby to šli všici zajíst a zapít a zavzpomínat, jak praštěná jsem byla.
Takže až budu mít pohřeb, tak doufám v takovýto scénář.
A to je vše, drazí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Černá ovce Černá ovce | Web | 24. listopadu 2016 v 22:04 | Reagovat

Zajímavé, jak si to představuješ. Já si to nepředstavuji nijak, nechci nad tím přemýšlet. Jinak s těmi cizími lidmi ti naprosto rozumím, moje prababička umřela v dubnu a mně tam ten farář, který občas kecal jiné věci než o prababičce, lezl na nervy, každopádně, bez něj to nešlo...

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 22:09 | Reagovat

[1]: No, přiznám se, že mi nedošlo, že je to farář.
Ale doufám, že to snad nějak udělat pujde.
Protože ho tam opravdu nechci.
Smuteční řeč musí jít od srdce.
Právě i na babiččině pohřbu mluvil nesmysly občas.

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 7. prosince 2016 v 12:28 | Reagovat

Tak to nepiš na blog ale do závěti nebo napiš jinou listinu s instrukcemi pro případ smrti a hoď to notáři ;-)

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 13:35 | Reagovat

[3]: :D To bych taky mohla. Ale závěť jsem ještě nesepisovala, žádného notáře neznám, a blog čte víc lidí. :D

5 Nora Nora | 7. prosince 2016 v 15:08 | Reagovat

Musím říct, že tyhle pesimistická a smutná témata nesnáším. Je hezké, že to chceš tak jak to chceš, ale přijde mi, že si pak akorát zkracuješ psychicky život, protože víš, že smrt čeká každého z nás.
Líbí se mi ale tvoje podmínky a upřímné názory. Tohle nemá být hate, ale spíš zase jen názor.
Pěkný blog :) :-)

6 JB JB | Web | 7. prosince 2016 v 16:29 | Reagovat

Zajímalo by mne kolik ti je, že už teď myslíš na pohřeb... Do 80 ještě dost daleko. Nebo se mílím?

7 Asterius Asterius | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 16:31 | Reagovat

Myslím, že pokud je závěť napsaná a podepsaná vlastnoručně, tak notář není třeba.

Jinak obecně k tématu pohřbu je zvláštní, jak celkem dost atheistů se nechává pohřbívat (svými pozůstalými) na křesťanských hřbitovech, příp. si přejí mít kněze při pohřbu.

8 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 16:49 | Reagovat

[6]: :d Je mi 21. Ale spíš člověk nikdy neví. Pracuju v práci, kdy docela často řešíme úmrtí všemi možnými způsoby, takže tak.

[7]: Moc jsem to nezkoumala. Hlavní je, že tento článek četli ti hlavní, a vše ostatní je "vo hvězdách". :)
Jinak i třeba svatby se teď konají hodně v kostelech (myslím atheisté)

9 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 16:51 | Reagovat

[5]: Já právě "vídám" často smrt v práci.
Zrovna dnes jsme řešili smrtelnou nehodu 2 lidí.
A smířit se s nevyhnutelným alespoň člověka nestresuje.
Jinak díky za názor a za pochvalu blogu :)

10 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 7. prosince 2016 v 17:57 | Reagovat

Máš celkem podobné požadavky, já naopak chci aby lidi přišli v bílé, jako opak barvy smutku:) Dobrej článek

11 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 18:55 | Reagovat

[10]: Děkuji :)

12 I am Jane I am Jane | Web | 7. prosince 2016 v 19:53 | Reagovat

[6]: Správně ;-) !!!

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 20:09 | Reagovat

Já bych se obešla bez obřadu.
Co si budem povídat, není to nejlevnější, že?
Nepotřebuju hudbu a nepotřebuju pozůstalé. Bohatě mi bude stačit, pokud si moji blízcí vzpomenou doma. A že si vzpomenou.
Třeba až bude dcerka potřebovat recept na nejoblíbenější cukroví. Nebo na svíčkovou...
Až bude synek dumat nad tím, jak vychovat vlastního puberťáka...
A tak vůbec :-)
Ono mi to už stejně bude jedno, tak co :-)

14 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 20:16 | Reagovat

[13]: To je vlastně také pravda. :)

15 Vaness Vaness | Web | 7. prosince 2016 v 20:28 | Reagovat

Upřímně jsem nad tímto tématem už také párkrát zapřemýšlela, ale vždy to skončilo šílenými představami. Nebrala jsem to moc vážně, času je dost. Nejspíš to nechám na mých blízcích, kteří mě znají a ví, co bych ráda. Ale nějaké to přání určo budu mít taky. :D

Podle mě není špatné o takovém tématu přemýšlet. Člověk je prostě zvědavý a má nějakou tu představu a požadavky. Přece jen se jedná o něco, kde jsme největším středem pozornosti. :) Jak psala autorka, člověk vážně nikdy neví a chápu ji.

16 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. prosince 2016 v 20:42 | Reagovat

Tohle je něco, nad čím jsem sice přemýšlela, ale dospěla jsem k závěru, že je mi to fuk, protože tehdy už mi to bude fuk. :D

17 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 7. prosince 2016 v 21:10 | Reagovat

Což, já se taky nad svým pohřbem zaobírám řadu let. Snad od sedmnácti. A prošla jsem na jedno. Mě stačí, když mě někam zahrabou, aby se moje mrtvola neválela někde ve škarpě a nesmrděla do široka daleka. :-)
Pohřeb vlastně nepotřebuju. Stačí mi, když mě pozůstalí nechají spálit a popel vysypou někam po větru. Ono se to podle zákona v Čechách nesmí, ale kdo to bude zjišťovat, že. Jen ne na hřitov s křížema. Protože kříže jsou jako mříže. A mohly by mě navěky uvěznit jako ducha na zemi.

18 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 21:28 | Reagovat

[16]: Kdo ví, co pak bude...

[17]: Kříž ne. Jen malý pomníček s kytkama stačí. :)

19 Damien is online... Damien is online... | Web | 8. prosince 2016 v 8:02 | Reagovat

Tiež som zvykol premýšľať o vlastnom pohrebe :D Nie v tom smutnom zmysle, ale takto, ako ty. Ako by som chcel, aby to prebiehalo a myslím, že to máme veľmi podobné :D

20 Lucka Lucka | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 10:17 | Reagovat

[19]: To mě těší, že to máme podobné. Pohřeb je sice z části smutný, ale zároveň je o tom krásném vzpomínání. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama