Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Spartánská výchova

25. dubna 2017 v 13:11 | Moje maličkost |  Střípky z mého života

Už od malička jsem byla vychovávána duchu tátovi věty "Dostaneš jen to, co si zasloužíš". Takže věty typu "Ale když Filemína dostala mobil, proč ho nemám taky?" u nás neprocházely. Když jsem zlobila, nedostala jsem to, co jsem chtěla, nikdy jsem neměla nic jen proto, že jsem to chtěla. (Ok, jen jednou jsem mámu ukecala, aby mi koupila hračku koníka jen tak z ničeho nic). Máma se totiž dala ukecat, ale s tátou to nešlo. Táty jsem se všechny (já a mé 2 sestry) bály, jelikož to je přísný a neoblomný člověk.

Ve škole jsem vždycky měla nejmíň hraček, neznačkové oblečení, mobil jsem dostala až jako předposlední, počítač jsem dostala až někdy v devítce tuším, a internet k němu až v prváku na střední, ale za vše, co jsem dostala jsem byla vděčná. (Krom jedněch Vánoc, kdy jsem ještě koukala na kvantitu a ne kvalitu-dostala jsem totiž "jen" hodně kvalitní horské kolo a naši v té chvíli koupili i nové auto. To jsem byla naštvaná, že jsem nedostala hodně dárků, jako ostatní spolužáci.)

Ale i tak mi občas přišlo líto, že nemám tolik věcí jako ostatní, kteří se mi kvůli tomu často smáli. Nepatřili jsme k chudým-to ne, ale táta, jehož ty peníze byly a jsou, prostě neuznával utrácení za nepotřebnosti. Ale zas uměl investovat tam, kde bylo třeba. Takže kvalitní potraviny, dobří lékaři apod. Jenže dítě toto moc neocení. Byla jsem dost vzdorovitá, trošku rebel, často jsem to řešila ne moc dobrými způsoby…

Tátu jsem neměla moc ráda za to, jak přísně mě vychovával, za to, že na mě křičel za každou špatnou známku a za to, že vždy nadával, když jsem zrovna neměla uklizeno v pokoji. Začalo se to lepšit až s mým nástupem na gympl, když jsem si našla přítele, se kterým jsem strávila necelé 3 roky. Sice víc a víc dbal na to, abych měla dobré známky a občas to opravdu přeháněl, ale dával mi více volnosti a popravdě i slušný kapesný. Věděl, že mé kámošky cca od 15 tajně chodily do klubů pít, aniž by a byl hrdý na to, že já taková nejsem. Rodiče kamarádek neměli ani páru o tom, kde doopravdy jejich dítka jsou, ale já to našim vždycky řekla, aby alespoň někdo z dospělých věděl, co se děje, kdyby došlo k nějakému průšvihu. Táta to odsuzoval, řekl mi k tomu vždy svůj názor, ale nezakazoval mi se s nimi stýkat. Ale od chvíle, když jsem překročila práh 18. narozenin, vše se změnilo úplně. Už na mě pohlížel jako na dospělou, a když jsem ho poprosila, zda bych taky mohla s holkami do klubu, povolil mi to a dal mi k tomu kapesný navrch. Holky pak koukaly jako pecky, jelikož můj táta-ten přísný pán- jako jediný rodič věděl o tom, že jeho dcera jde do klubu a ještě jí dal peníze.

Věřil mi a já ho nezklamala. Vrátila jsem se asi v pět ráno prvním ranním busem, střízlivá a plně oblečená.

Moje vztahy s tátou se pak zlepšovaly dál a dál. Když jsem v devatenácti potkala svého Prince, měl radost, i poté, co jsem mu oznámila, že končím s vysokou a jdu si hledat práci. Sice se mu nelíbilo, že zahazuju svůj potenciál a začínám pracovat jako recepční, ale respektoval to. A když jsem pak začala pracovat s auty jako koordinátorka technického oddělení, měl z toho upřímnou radost. Pořád se mě ptal, co zajímavého se stalo v práci a zajímal se o to, jak to tam funguje.

Netrvalo dlouho a odstěhovala jsem se (původně to mělo být na dva týdny, ale byl z toho asi půlrok) na zkoušku k Princi. A poté jsem pochopila tátovo střádání, šetření a vlastně celé svoje dětství.

Táta mi dal byt, který pro mě koupil asi před 7 lety, abych mohla s Princem bydlet ve vlastním. A k tomu dost slušný finanční obnos na začátek. A mamka mi pak řekla, že říkal svému kamarádovi (který má o něco staršího syna, který už asi po padesáté zkouší udělat vysokou), že je mu sice pořád líto mého zanechání vysoký, ale že hrdý na to, že už ve dvaceti mám kvalitně placenou práci a jsem samostatná.

Vždycky když přijedu na návštěvu, tak si povídáme dlouho o všem možným, jako bychom chtěli dohnat těch 18 let.

Jsem ráda, že mám takového tátu, a i když jsem vždy jako malá tvrdila, že až si najdu chlapa, tak musí být úplně jiný, než je můj táta, ale teď jsem ráda, že Princ je mému tátovi hodně podobný.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jess Jess | Web | 25. dubna 2017 v 15:58 | Reagovat

To je pravda, že hodně věcí, co rodiče mysleli dobře, člověk pochopí až v dospělosti a nakonec je za to vděčný. Já to mám podobný s mámou - taky nás držela dost zkrátka a neměli jsme věci jako mobil, počítač, značkový oblečení, ale taky jsme měli pak dobrý vztah a nelítala jsem po klubech, no vlastně tvůj článek dost popisuje mně. :-) A teď, když sama mám dítě, tak si říkám, že taky radši budu přísnější, protože za ty roky mi za to malá nakonec bude vděčná, i když v tom všedním dni to asi neocení. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 25. dubna 2017 v 16:48 | Reagovat

Takovou výchovu by potřebovala ta dnešní mládež, já si myslím že je to úplně v pořádku :-)

3 sabča sabča | Web | 25. dubna 2017 v 17:56 | Reagovat

prosím podívej se na můj blog
díky moc :-)

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 21:26 | Reagovat

[1]:[2]: Bohužel v dnešní době lidé nestíhají své děti vychovávat a suplují je facebooky, instagramy, youtuby atd... A pak to tak dopadá. Jen málo dětí má ty správně svědomité rodiče. Jess, Tobě držím palce při výchově :) Je pravda, že děti se rády srovnávají s ostatními a řeší, co kdo má a nemá.

[3]: Máš pěkný, rozmanitý blog. A sympatický hudební styl :) ;)

5 Víla Víla | Web | 25. dubna 2017 v 22:54 | Reagovat

Já nikoho extra přísného neměla, měly jsme s rodičkou spíš takový upřímný vztah... Ale to s těmi tvými diskotékami je mi sympatické. :)
Tady v našich končinách to bylo dost podobné. Nikdo rodičům raději neříkal, kam jdeme, ale moje rodička mě vždycky pustila (se slovy: "Klidně se opij, ale když tě chytnou, sociálka ti vezme těch sedm stovek, které dostáváme jako přídavky!" No a protože to nebylo zakázané ovoce, tak mě to nelákalo) a navrch pro nás všechny ještě v noci přijela a rozvážela kamarádky domů, s vědomím, že raději nás odveze ona, řidička z povolání, než abychom se někde ožralí vybourali. V hodně věcech mě vždycky štvala, ale zrovna v tomhle bych jednou chtěla být úplně stejnou matkou :-)

6 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 3:19 | Reagovat

[5]: Každý si na druhém vždy najde něco, co ho štve a nesouhlasí s tím. Taky se s rodiči občas neshodnu, ale i tak pro mě jsou velkým vzorem. Mimochodem-zavítala jsem na Tvůj blog a musím říci, že mě zaujal a chválím ho. :) Píšeš hezky chytlavě. A s tím chytáním přízvuku: měli jsme na gymplu učitelku fyziky, rodačku moravačku. A od té doby si cizí lidé myslí, že jsem moravačka já, jelikož jsem chytla její přízvuk :D

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 12:24 | Reagovat

Toxická maskulinita neni nic moc teda, ale jinak dobrý.

8 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 12:59 | Reagovat

[7]: To sice ne, ale zas na druhou stranu-táta nepije, není zbytečně sprostý, nikdy nikoho z naší rodiny neuhodil a když nás-sestry a mámu někdo ohrožuje, je schopný ho zabít. Jen je to cholerik a má to svoje klasické mužské ego a je vychovaný svou lehce chladnou přísnou matkou a stejným otcem, kteří až moc lpěli na viditelných úspěších.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 13:06 | Reagovat

[8]: Vždyť jo, nic proti tvýmu tátovi, tak jsem to fakt nemyslela.

10 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 13:31 | Reagovat

[9]: :D Ale jinak souhlasím- znám pár exponátů, kteří jen vedou silácké řeči po hospodách a skutek utek.

11 B B | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 14:27 | Reagovat

někdy děti pochopí, že to s nima rodiče myslí dobře až když jsou starší :-)

12 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 14:35 | Reagovat

[11]: Přesně tak. Ona dětská mysl vidí je to, co chce vidět, případně to, co vidí u jiného dítěte...

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 14:41 | Reagovat

[10]: Mě jenom přijde divný, že někdy rodiče místo komunikace maji magický číslo osmnáctého roku. Přijde mi to od rodičů strašně umělý a opakování cyklu: "Moji rodiče to taky tak dělali". Nevim, já vždycky úspěšně vzdorovala, když se mnou matka nejednala na základě komunikace, ale na základě věku.

14 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 14:50 | Reagovat

[13]: Je to asi nějak obecně rozšířené-18. rok=plně dospělý člověk. (Což většinou nefunguje). Nicméně mamka se mnou vždy komunikovala normálně bez ohledu věku. Proto k ním pořád trochu blíže než k tátovi. Prostě jsme spolu vždy mluvily jako žena se ženou.

15 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 15:17 | Reagovat

Nevím proč, ale jsem z toho článku naměkko :-) Mám dneska celkově špatný den a tento článek je vlastně docela dojemný a líbí se mi. Díky.

16 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 15:22 | Reagovat

[15]: Také děkuji. Hlavně ať máš další dny lepší ;)

17 girl-diy girl-diy | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 16:05 | Reagovat

[2]: Souhlasím, vidím malé děti co chodí teprv asi do první třídy a mají lepší mobil než já, někdy mlví sprostě a to já v jejich věku jsem si hrála s hračkama :)

18 bydlenkabublicka bydlenkabublicka | Web | 26. dubna 2017 v 17:14 | Reagovat

Já myslím že je dobře když se děcko drží zkrátka, ovšem ne ve stylu tygřích matek.
Já své dítě taky takto povedu a bude li potřeba, i na zadek mu dám, neboť zaslouží a já si nenechám dělat na svou krásně učesanou hlavu.
Chceš li, sleduj mou cestu spolu se mnou.

19 Jana Jana | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 18:07 | Reagovat

:) můj Princ je jiný než táta, který mne vychoval. Ale je takový, jakého popisuješ svého tátu. Jsem hrozně vděčná, že bude takový tyran a pes na naše dítě (doufám v to). Protože takový start je k nezaplacení!

20 Katuš Katuš | Web | 26. dubna 2017 v 20:40 | Reagovat

Teď asi vyzním jako mega kráva, ale něčím mi tenhle článek leze na nervy.

21 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 21:55 | Reagovat

[18]: Tvrdší výchova je lepší než volná výchova. :)

[19]: Přesně tak. Přeji hodně štěstí :)

[20]: Nevyzníš. Každý má jiné názory, ale docela by mě zajímalo čím konkrétně. Bez kritiky není zlepšení :)

22 Matthias Matthias | 26. dubna 2017 v 21:59 | Reagovat

Já měl extrémně volnou a liberální výchovu

a bylo to dobře :)

23 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. dubna 2017 v 22:21 | Reagovat

[22]: Sto lidí, sto názorů. Já moc volnou výchovu neuznávám, Všechny děti, co znám a vím, že takovou výchovu měly, tak jsou dnes nevychované, neslušně a zralé pro kriminál...

24 Katuš Katuš | Web | 26. dubna 2017 v 22:55 | Reagovat

Nevím. Asi mi to celé s tou spartánskou výchovou přijde celé přitažené za vlasy. Měla ses dobře, nikdo ti nijak zvlášť neubližoval, dostalo se ti porozumění a byl ti hlavně věnován čas a péče. Úplně normální výchova. Jenže ze tvých slov pořád cítím určitý nevděk. Hlavně mi přijde poněkud natvrdlé, že kolem té deváté třídy ti opravdu nedošlo, že se tři děti nějakým způsobem podělit musí. Holt někdo si věci dá dohromady dříve, někdo potřebuje víc času. To by bylo ode mě krátkozraké, kdybych tě takto hodnotila, takže hlavní nakonec je, že se máš teď skvěle. No ne?

25 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 0:04 | Reagovat

[24]: Ono to bylo psáno trochu s nadhledem. Nebylo mi ubližováno-to ne samozřejmě. Měla jsem se dobře, ale hlavně jsem chtěla poukázat na to, že děti jsou malé nevděčné mršky. A já taková byla. Teď nevděk rozhodně necítím-spíš naopak. A hlavně je mi líto, že jsem ten nevděk cítila. Ono být celou základní šikanována za to, že nemám značkové věci, že nemám super mobil a že nemám počítač a značkový hadry v dítěti trošku vzbudí závist. Ale to jsem byla malá, teď už to chápu všechno.

Ale popravdě nechápu tu výtku s devátou třídou-mně bylo jasné, že se musíme podělit, ale není mi jasné, na co narážíš.

26 Lavande Lavande | Web | 27. dubna 2017 v 0:41 | Reagovat

Já to měla tak nějak půl na půl, rodiče mě vždycky drželi zkrátka, ale zhruba od 15 už všechno šlo po dohodě :) a slušná jsem i tak :D

27 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 0:43 | Reagovat

[26]: Tak to je hlavní :D

28 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 27. dubna 2017 v 7:35 | Reagovat

Tvůj táta je je fakt zlatej, úplně mě to vyprávění dojalo. :-)

29 Kory Kory | Web | 27. dubna 2017 v 9:17 | Reagovat

Mám to s našima trochu podobný, sice nebyli nikdy zas tak moc přísní, ale v podstatě jsem jim ve výsledku vděčná za všechno, za co jsem na ně byla kdysi i naštvaná. Fakt super a dojemný článek.

30 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 15:05 | Reagovat

[28]: To ano. Jen mě mrzí, že jsem si to neuvědomovala jako malé dítě.

[29]: Děkuji. :)

31 Rien Toute Rien Toute | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 16:03 | Reagovat

Když jsem byla malá, taky jsem moc věcí jen tak nedostávala. Ale zase hodně přísnou výchovu jsem neměla, i když jsem si samozřejmě nemohla dovolit dělat úplně všechno co bych chtěla. Ale v důležitých věcech (třeba kam půjdu na gympl nebo na vysokou)jsem si rozhodla sama, stejně jako v tom co budu dělat ve svém volném čase. A nikdy jsem nebyla na žádné diskotéce a jediná akce, kdy jsem lítala večer po městě byla večerní přespávačka na DDM s děckama.
Možná někdy trochu lituji, že moji rodiče víc nedohlíželi na moje známky a tak podobně. Ale naštěstí, díky mé lehké ctižádostivosti jsem si nedovolila mít vždy na vysvědčení hůř než za 2 a dělala jsem spoustu věcí, které mě bavily a rozvíjely. Ale i tak si myslím, že úplně volná výchova není ideální. Na zadek jsem jako malá dostala hned několikrát, o bráchu mamka dokonce rozbila vařečku a jednou, když se zamčel v pokoji, mu vysklila skelěnou výplň od dveří :-D

32 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 17:13 | Reagovat

[31]: Ono je to samozřejmě i o povaze dítěte, ale když vidí správný vzor v rodičích, je to dobré. To s tím oknem mě pobavilo-vzpomněla jsem si na sestru, jak se jako malá zamknula v koupelně a neuměla odemknout a já s mamkou jsme ji navigovali skrz dveře :D

33 Matthias Matthias | 27. dubna 2017 v 20:01 | Reagovat

[23]: já zase znám hromadu lidí, kteří se chlubí, jak je rodiče drželi zkrátka a občas dostali na prdel atp.

a jak to na ně mělo pozitivní vliv

a já ten vliv vidím - jsou to často burani a úplná hovada a arogantní agresivní pošuci

:)

34 Bianca Bianca | Web | 27. dubna 2017 v 20:28 | Reagovat

To je krásny príbeh! Jemne mi to dalo nádej, že aj u mňa sa to zmení. Verím tomu, že sa mi to obráti v 18 k takému dobrému smeru ako práve aj u teba. :-)

35 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 20:56 | Reagovat

[33]: Jak říkám-sto lidí, sto názorů. Ono to občas dopadne jinak, než člověk chce. Ale ano, pokud se v dětství rodiče k dětem chovali násilnicky, tak je větší riziko, že dítě bude stejné. Každý má zkušenosti jiné a těžko najít ten správný názor. Mě doma nikdy nebili, takže cajk.

36 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 20:57 | Reagovat

[34]: Tak to přeji hodně štěstí :)

37 Lenka Lenka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 21:16 | Reagovat

Zní to, že máš skvělého tátu :) Taky jsem v dětství nedostala vždycky to, co jsem chtěla, na svůj první počítač jsem si musela našetřit stejně jako třeba na zahraniční výlety se školou. A myslím si, že to je jen dobře, naučilo mě to si víc vážit peněz a neutrácet zbytečně:)

38 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 23:21 | Reagovat

[37]: Je to tak. Taky jsem si našetřila na svůj foťák, PC atd... A máš pravdu-člověk pak zná cenu peněz...

39 Víla Víla | Web | 27. dubna 2017 v 23:49 | Reagovat

[6]: Děkuji moc :)
Jo jo, přízvuky jsou super :D Uklidím tě tím, čím se uklidňuji já, když si ze mně všichni utahují. Takhle rychle přízvuky chytají pouze lidi s hudebním sluchem. Takže určitě posloucháš velice kvalitní hudbu! :D

40 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 23:56 | Reagovat

[39]: Ano, ano-to souhlasím. Hudební sluch mám docela dobrý :D A vlastně to mi říkala i máma, že mám nadání na přízvuky cizích jazyků, protože mám hudební sluch :D  Takže můžeme být hrdé :)

41 MirkaCync MirkaCync | E-mail | Web | 24. července 2018 v 19:42 | Reagovat

Peels help to eliminate from the greater part old deficiencies of the skin cover. effects effective at any time, intended for skin layer of any type. After superficial exfoliation disappear small wrinkles, skin becomes young, smooth. Rehabilitation – three days. deeper peeling well struggles wrinkles (expression, age, affects small scars, removes freckles.
Adaptation – 7 days. Profound peeling performing in the beauty medical facilities. This is maximum efficient operation, however requires long period rehabilitation – about one month.
<a href=http://chemicalpeel.in/chemical-peel-before-and-after>chemical peel before after</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama