Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení...Strach je cesta k Temné straně...

Naděj v beznaději

2. února 2018 v 21:06 | Moje maličkost |  Střípky z mého života
Na přelomu roku se toho událo opravdu hodně. Vlastně všechno, co se událo bylo pro mé okolí naprosto neočekávané.
Tak popořadě.
Odešla jsem ze své milované práce.
Opustila jsem svého Prince.
Začala jsem chodit se svým nejlepším kamarádem (a zároveň ex přítelem své kamarádky)
Přišla jsem o kamarádku.

A teď s trochou vysvětlení.
Někdy v půlce minulého roku jsme s Princem začali prožívat dosti hlubokou krizi. Chvíli to bylo lepší, chvíli horší, chvíli jsme se snažili, chvíli jsme to kazili ještě víc, ale tak jako tak to prostě začalo spět ke konci. Ono to hlavně bylo tím, že jsem ho prostě přestala milovat. Ano, měla jsem ho ráda, ale už mě ani nerajcoval pohled na jeho tělo. Bylo to do jisté míry tím, že jsme spolu byli nonstop a hlavně jsme začínali mít oba trochu rozdílné názory na život.
A pak jsem to dost zabila tím, že jsem měla malý flirt kolegou. Nic vážnýho-jen pusa. Ale i tak to nahlodalo už tak slabé základy.
Princ mi to samozřejmě vyčítal, ale dál se snažil to nějak zvládnout.
Pak se na scéně objevil další kolega. No, teda on na scéně byl delší dobu, ale nikdy jsme se moc nebavili. Nicméně-jemu se zrovna rozpadl dlouholetý vztah a taky byl tak trošku v loji. A já, dušička dobrá jsem zjistila, že depkařit s parťákem jde líp. A hlavně jsem viděla, že on potřebuje pomoc víc než já.
No tak jsme se začali bavit, začali jsme si psát, radit si a snažit dát ty naše životy nějak dokupy. Já mu radila s holkama, schvalovala jsem jeho objevy, držela jsem mu palce při každém rande a vždy jsem byla první, kdo dostal info o tom, jak to dopadlo. A on na oplátku pomáhal a radil mě, jak to dát doma dohromady, nebo prostě dělat to, co chci já.
Žili jsme vedle sebe v dokonalý symbioze. Když měl jeden z nás špatnou náladu, automaticky to ovlivnilo toho druhého. A naopak. Kdykoliv jsme byli spolu v práci, smáli jsme se, bavili jsme se, řešili jsme holky, kluky a tak všechno kolem sexu.
No a hlavně jsme se shodli na tom, že jsme jak sourozenci. Okolí si myslelo bůhví co spolu máme, dokonce kolegyně mi naznačila, že by on byl lepší partie než Princ.
Tomu jsme se vysmáli a dál jsme kecali o bytí a nebytí a o hudbě a o mytologii a vlastně jsme zjistili, že jsme jak přes kopírák.
Pak mi skončila výpovědní lhůta a já odešla z práce a čekal mě mesíc volna, který jsme strávila řešením vztahů.
Ten můj šel víc a víc do kopru, dost i z důvodu mé bohaté konverzace s kolegou, protože mě samotné bylo líp, když jsem si sním psala, než když jsem se bavila s Princem, protože jsme se stejně jen hádali.
Jak šel čas, kolegovi nevyšel poslední objev a já se rozhodla, že ho seznámím s mou kamarádkou. Měla jsme za to, že by si mohli rozumět. Koneckonců-se mnou si rozuměla, tak jí prostě dohodím tu samou osobu, akorát v mužském provedení.
Na začátku to všechno bylo fajn, vypadalo to, že jim to klape, já měla radost, kdykoliv za mnou koelga přijel a kecali jsme i do noci a on mi básnil o tom, jak je ona úžasná a děkoval mi, že jsme je seznámila. A to samé i ona.
Jenže pak přišly komplikace a mezi nimi začaly vznikat nesmiřitelné rozdíly v povahách. Snažila jsem se jim nějak pomoci, ale viděla jsem v tom i kus svého vztahu.
S Princem jsem se rozešla a totéž udělal i kolega s mou kamarádkou.
Mně mezitím nadbíhal jeden mladší kluk, který se sice jevil milý, hezký, svým způsobem vyspělý, ale na druhou stranu neskutečně naivní, takže krom toho, že jsem se s ním vyspala, nic dalšího nebylo. Jemu to bylo očividně líto, mě popravdě taky, protože byl fakt milej, ale já stejně chtěla být v přítomnosti kolegy, protože s ním jsem vždy byla v klidu.
Protože Princ bydlel v našem bytě, já se ke kolegovi rovnou nastěhovala.
A pak přišlo dilema-měla jsem svého kamaráda/kolegu ráda, měla jsem ráda i Prince, nechtěla jsem ublížit své kamarádce, bála jsme se změn, okolí mi pořád jen říkalo ať se vrátím k Princovi, že jsem na něj zvyklá atd...
Několikrát jsme měnila svoje myšlenky, hlavně proto, že srdce mi žádnou odpověd nedalo. Nebyla jsem zamilovaná ani do jednoo z nich, ale něco mě ke kolegovi táhlo.
Pak jsme měli hlubokou debatu a nakonec jsem se rozhodla zůstat u něj. Sice to ze začátku bylo něco na způsob kamarádů s výhodami, ale s každným dnem jsem do něj byla víc a víc zamilovaná.
Má samozřejmě spoustu vlastnostní, které mě štvou, ale s tím se dá žít.
A ještě jedna věc je na tom taková zvláštní. Je povahově hodně podobný mému prvnímu klukovi, dokonce má i stejné datum narození.
Být s ním je svým způsobem nostalgie a mám pocit jako bych ho znala už roky a ne jen 3 měsíce.
A jsem ráda, že to tak dopadlo.
Sice jsem přišla o kamarádku, které jsem nedokázala vysvětlit, že jejich rozchod nebyl kvůli mě, rodina je na mě do jisté míry naštvaná a nechápou mě, ale já jsem opět šťastná. A Princ si taky našel slečnu, která mu dle jeho slov vyhovuje lépe než já, takže nakonec vše zlé je pro něco dobré.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 9. února 2018 v 23:43 | Reagovat

Nakonec to všechno dává smysl :)

2 Au Au | Web | 10. února 2018 v 1:15 | Reagovat

To je život :-) Nakonec do sebe všechny díly zapadnou :-)

Můj první (a poslední) partner... taky to začalo jako přátelství, byli jsme opravdu jako sourozenci... ale nakonec jsme se dostali do bodu, kterým sis prošla s Princem.

Nic není samozřejmost, ale jde o to umět si užít příležitostí, být vděčná za to, kam jsme se dostali a nelitovat minulosti.

Ten můj je už pryč, s jinou... Doufám, že budu mít třeba jednou to štěstí a najdu si zase někoho, jako je on :-)

Hodně štěstí :-) Užívej, co máš. Rodina to buď časem pochopí, či ne... ale na tom vlastně ani nezáleží.

3 virtual-word virtual-word | Web | 10. února 2018 v 9:07 | Reagovat

Tak hlavně aby vám to klapalo. Ocitla jsem se docela v podobné situaci, takže je mi dost povědomé co prožíváš (aspoň z jedné stránky) .. já sama teď mám vztah s nejlepším kamarádem svého expřítele, taky to nevzal zrovna nejlépe... ale držím palce at ti to v novém vztahu klape :-)

4 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 10. února 2018 v 9:15 | Reagovat

Velice zajímavé! :)

5 stuprum stuprum | Web | 10. února 2018 v 15:09 | Reagovat

Napínavé. Soulože a princové. :)

6 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 10. února 2018 v 17:10 | Reagovat

Fuha. No, chápu všechny okolnosti, na druhou stranu, tvoje chování vůči bývalému partnerovi byla dle mého názoru dost podpásovka.

A těď mi, slečny a ženy, laskavě prozraďte, že se kolem vás točí chlapů jak much :-D. O mě nikdo ani nezakopne :-D!

7 Terez Terez | Web | 10. února 2018 v 22:31 | Reagovat

Tak to ať se ti s tvým novým princem daří ;-) A kašli na okolí, oni tvůj život nežijí :-)

fullofinspirationblog.blogspot.cz

8 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 10. února 2018 v 23:14 | Reagovat

Je to sice dost zmatené (a bílé na černém se nečte úplně nejlépe), ale hlavně že to dobře dopadlo. V průběhu čtení mě napadalo spustu myslšenek, ale vypadá to, že jsi šťastná a nestojíš o ně. Chci říct, neznám okolnosti, abych je mohla vyslovit. Takže ti přeji jen hodně štěstí, trpělivosti a dalších, pro vztah důležitých vlastností. :-)

9 Lucka Lucka | Web | 12. února 2018 v 11:25 | Reagovat

Taky jsem se v minulém vztahu po čtyřech letech dostala do bodu, jaký jsi měla s Princem. Opustila jsem ho a dnes jsem spokojená s novým partnerem, ono to všechno nakonec vede k něčemu dalšímu a dalšímu. :)

10 J.R. J.R. | Web | 12. února 2018 v 21:34 | Reagovat

Přátelství a láska nejdou dohromady :-?  :-? .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama